Já živel - Peddy 33

Stalo se to v sobotu. Pro všechny ostatní to byl den odpočinku, ale mě napadlo zvedat opakovaně činku. No nevím, ještě teď se divím, že i o volných dnech jen nesedím. Svět se nezměnil,  jenom jsem přestala hledat to, co na mě nikde nečeká. A to je příjemná únava.

Pátrání, vyhlašuji pátrání pane Mikuláši. Neboť bez sněhu vám to moc nesluší. Jste trochu od bláta a trochu od listí. A čerti blednou závistí  nad tím teplem jenž je srovnatelné s peklem. Až ten sníh přijde, vzpomenu si na váš povzdech. A budu vědět,  že příště se sněhem  už jistě přijdete v zádech.

Vánocům předchází vše, i ty chvíle, kdy to vře. I ty chvíle, který nechceme sdílet. I ta pomerančová kůra zapečená v topení. I to teplé počasí, co už se prý nezmění. Vánocům předchází celých 365 dní o kterých to celé je, jenom nám přijde, že se jedná o zbytečnou mezihru.

Chtělo by se mi napsat pár slov o tom, že žádné potom se nestalo.

Nepiš, říkají. Nepiš, vždyť tím hřešíš. Nepiš, vždyť nejsi Ježíš, nejsi ani mistrem. Tak už prosím od té činnosti vystřel. Nepiš, říkají. Proboha už nepiš, to nevidíš, co tím činíš? Nepiš, říkají  avšak já potají sedím v pokoji. A píšu o tom, co říkají.

Podzim už se ukládá ke spánku, aby doplnil tu zbylou sebranku. Až počasí otočí stránku, vypravěčem se stane zima.

A každé potom se proměnilo v příště. A každé příště se proměnilo v nikdy. A to nikdy  je konečná, protože dál nic není, neboť nikdy neexistuje. Jako ty sliby ze záliby, říkat příště, bez záruční lhůty.  Neboť prý slibem nezarmoutíš... ... jenže „minimálně” ztratíš důvěru.

V té hloubce slov  utápíš moji příčetnost. Doslova lapám po dechu při každém dalším tvém nádechu před pohlazením následujících vět: Tenhle svět jakoby vedl bitvu s našimi myšlenkami. Říkám bitvu, protože ta pravá válka se odehrává v našich srdcích. A pak jsi zmizela, jako moje přání tě nikdy nepoznat... 

Můžeš zažít peklo  můžeš zažít totální diskomfort dokonce i nekonečnou bolest Štěstí totiž není a nikdy nebylo. Jsou to jen vzpomínky s vědomím,  že to dobře dopadne,  protože se to už stalo. Takže v přítomnosti se ti zpětně může zdát, že i to peklo bylo jaksi uspokojující.

Měníš mě, mé všechny zvyky tiky a dokonce i chromatiky. Každý den pro tebe umírám, jak papírový ubrousek pro langoš. Ztrácím funkci,  ale mám pak lesku víc než fotky v Blesku. 

Přeju si zase svádět boj s větrem v hale, cítit tu vášeň v hrudi, když za mantinelem lapám po kyslíku jak kapr na suchu. Chci cítit to zapálení, že jiná možnost není že je to to jediné, co je v tu chvíli  důležitější než život sám. Být nad věcí, když se skóre obrací. Jen prostě být, nemyslet a nechat se strhnout hrou k přirozené improvizaci. Každý den nad tím přemýšlím, že kdyby se mi to nestalo, tak pořád svádím boj s větrem v hale. Každý den si to přeju vrátit. Ale kdyby se šlo opravdu vrátit do toho zlomového okamžiku,  tak by to nejspíš později dopadlo stejně. Protože to nebyla moje vina. - Slyšíš? Není to tvoje vina, přestože neseš následky. - A pravdou taky je,  že by se vymazalo i pár těch „dobrejch” věcí,  které díky tomu člověk získal.

Není nic, co ... Co? Není nic. Jo aha, není no. To není žádná záhada, že naše  zahrada je pravda. Intimita je realita dnešního světa. A ta kazeta, co se zeptá, jestli  je to pravda , po čase nahraje hru  pro dva .

Chceš být mojí inspirací? Ta co sílu vrací, a pak se  všichni  draci mračí, neboť  tahají za kratší konec  bytí  v krveprolití. Chceš? Popravdě není to na tobě,  ale na mně, protože zdánlivě je jasné , že  bez ticha a prostoru si nelze všimnout ani drahokamů. To přehlcení , co si každý den zuby cení na naší pozornost, když  se  vytíženost  vydává   za cnost . Dost Sedni si  a prodlívej chvilku, aspoň   na těch pár minut  do úplňku.

Je-li pošetilé a snad i tak trochu milé, čekat v baru bez promile, pak svět je peklem v zobrazení neobvyklém.

Pro nebo proti? Kdo nejde s námi, jde proti nám. Zmanipuluj celý svět slovy, nezapomeň na ty nový mladý sviště, že příště se naučíme, proč a jak ovládnout pískoviště...  K čemu? No když nebudeš vlastník, budeš makat na snech někoho jiného. Zrada? Ne ne, spíš záhada lidské mysli, neboť lidé ve skutečnosti nejsou to,  co si myslí. Jsou tím, kým je svět vidí, jenže tu odlišnou vyčnívající skupinu z davu nikdo nechce vidět, a tak je skryjí cenzurou tichosti. A když vysloví určité fráze nahlas, tak je obviní z toho, že křičí a že s tím mají problém jen oni,  tak ať si ho v tichosti vyřeší sami,  neboť se to té zdánlivě uspořádané většiny netýká... 

Hledáme štěstí ve výškách, ale přitom nevidíme tu prostou krásu v zítřkách.

Není to sice konec světa, ale ta věta ti probodává srdce a po dlouhé pomlce přeci jen naskočí zpět do těch všedních vět bez citu, co pohřbí každou kalamitu pod další vrstvu balastu povinností.

Možná  nejsem nejbystřejší, neboť ač jsem zdejší, nejsem v obraze  ani ve výloze. Ale když nejsem k mání a  nebavím se s  kdejakou paní, slečnou či kráskou, jak mě někdo může složit  láskou ? 

Ideální není možné Ideální není Ideální  je  jen  Nevědomost 

Někdy se mi nechce napsat už ani písmeno, jen tak sedím a civím do prázdného poznámkového bloku se slzou v oku. Někdy už nepřemýšlím nad tím, jak utéct či se schovat, jen  existuju, a už si nic nemaluju. Sedím  a je mi  jedno, zda utržím další rány, či mě skryjí černé vrány. Někdy si jen říkám  skromně : "No tak jen do mě nabízím své rámě."

Chci znát všechno, i když vím, že je to cesta do pekla, ale nesměřují tam nakonec všechny cesty? A jestli né všechny, tak aspoň ta vleklá, neúprosná, sebedestruktivní vášeň? Ta falešná volba milovat, ta touha zažít vše syrové tak, jak to je? Já teda nevím, ale... Není náhodou život proces,  neustálý pohyb změn? Není náhodou život sám,  o tom nekonečném učení  a to je právě tím žitím? Kdo řekl, že musíme žít? A že to musíme umět,  jakmile hodiny odbyly dospělost na tvém kalichu života? Kdo začal s tím neustálým odškrtáváním kolonek v seznamech úspěšnosti? A návody na to jak získat to či ono,  nás jen udržují v neustálé nevědomosti,  co je to spokojenost a klidný spánek, a nebo se pletu?

Termín:  22.8. - 2.9. 2021 cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei  - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy) Předchozí část:   Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 9. část - vítr, krize na skále a alkoholový rauš 31. 8. 2021 Ráno jsme začali stejně jako jsme večer skončili, a to snídaní ve spacácích, protože z teplého pelechu se po předchozím mokrém a studeném dni vážně nikomu z nás dvakrát nechtělo. Kolem půl deváté jsme byli sbalený a vyrazili jsme do té zima a mlhy, která se přes noc vystřídala s deštěm. Přestože jsme většinu cesty dost zřetelně klesali, vítr neustával. Nicméně když si ráno člověk musel v mém a Majdě případě vzít na suchou mikinu promočenou bundu z předchozího dne, tak vítr docela ocenil. Protože jediná možnost, jak usušit softshelku byla jedině na sobě. Upřímně bych to nazvala jako ideální sušící proces, zevnitř

Slyšíš to ? Co ? To vzduchoprázdno. Né neslyším... Slyším  jen bzučení elektřiny a určitou  frekvenci  ticha řvoucího v mých uších... teda když aspoň na chvíli utichne ta  bouře  myšlenek  a pravidel.

Na kraji útesu si přiznám tu chybu, že už to dál neunesu. Vše z mých neúspěchů mi jednou dodá útěchu progresu na zlatém podnosu. S každým mým přešlapem se rozejdu v dobrém. Jelikož nemá cenu bojovat s obrem. Do hlubin se spustí zvěsti že už ratolesti nejsou klestí. Ba naopak že jsou budoucností časů, jenž nejsou na okrasu, ale cestou ke klidnému jasu. Takže už nehledám spásu, ale tenhle moment,  neboť je mnohem víc,  než si vůbec dokážu představit. Meziprostor 

A kdybychom byly tak silný, abychom si dovolily dobrý konce, o kterých jsme četly jen v čítance. A kdybychom byly tak silný, abychom tomu nechaly volný průběh, třeba by to neskončilo. A kdybychom jen byly, třeba bychom teď žily a neplnily jen tašky z Billy  ... prázdnými věcmi.

Nad čím  to  lze  rozpustit a následně vydestilovat? Nad čím  zkouším  spustit  záchrannou brzdu? Vždyť nacházím se bez pojezdu. Pro koho? Pro koho to děláš? Jestli pro nikoho, tak chci  být nikým jako ještě nikdy před tím.

Chci  vymazat  naše první setkání kdy  srdce  řeklo, už se nebráním ... Chci zapomenout na  všechny   tvé pohledy, neboť nemám na ty vysněné  výhledy . ... Jsem pouhou skvrnou inkoustu, jenž pohlcuje  tvůj text  štěstí. ... Nejspíš jsem ve  fázi , kdy nevyrostu, a proto mi nevěř, že bude nějaké  po dešti . ... Nestůj  pro mě,  nasedni  na koně a ujížděj ,  co kopyta dají, potají.

Termín:  22.8. - 2.9. 2021 cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei  - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy) Předchozí část:   Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 8. část - Cascada Cailor a ovčí drama 30. 8. 2021 Budíka jsme sice měli na 8. hodinu, ale jelikož venku foukal docela silný vítr a déšť hlasitě bubnoval do střechy, tak jsme ještě ve spacákách vyčkávali, jestli se počasí venku umoudří. Během čekání jsme se nasnídali a dlouhou chvíli jsme si krátili zpěvem a hraním na guitalele. Takovouhle pohodičku ve spacácích jsme rozpustili kolem 12 hodiny, kdy už bylo jasný, že musíme vyrazit počasí nepočasí.  ranní vůně kávy spacáková pohodička s živou hudbou  náš zápis do místního deníku v útulně  (Refugiul Gărgălău) S krosnami na zádech a v pláštěnkách jsme začali hned ostře stoupat, takže jsme se rychle zahřáli. Na hřebenech začal

Znáš ty momenty? Když jsi to jen ty a to otevřené nitro drtí veškeré tvé domněnky o životě. Že všechny plaňky v plotě jsou napadený plísní z těch falešných písní o systému, že když budeš hodný dítě, tak pak tě někam vemu. Znáš ty momenty? Kdy splácíš sobě alimenty neboť nedokážeš uznat potřeby pro svoje přežití, máš strach, že by? Řekli, že jsi sobec, když se o sebe staráš. Ale pro koho pak spravuješ garáž, když tvůj motor se bez oleje zadře? Znáš ty momenty? Momenty vnitřního klidu? Kdy víš, že i z tohohle vyjdu se vztyčenou hlavou, i kdyby sliby uzavřely smlouvu se zradou. Znáš ty momenty? Já ne Ale snad i to "ty" bylo jednou "já"

Dokázat vstřebat své emoce a prožít je ... Dokázat vstát i když už nezbyl žádný důvod, proč pokračovat v tom nekonečném honu na život.

Termín:  22.8. - 2.9. 2021 cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei  - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy) Předchozí část:   Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 7. část - slunečný den v horách 29. 8. 2021 Budík nás vzbudil opět lehce kolem 6. hodiny, po snídani jsme si sbalili věci a krosny nechali v útulně. Do jednoho báglu jsme naházeli věc na celý den, jako byl oběd, pití a nějaká ta proteinovka s přesnídávkou. Samozřejmě nejdůležitější věc, kterou jsme nesměli zapomenout byla pláštěnka, protože hustá mlha pohltila celé údolí s jezerem, kudy vedla cesta k vodopádu Cascada Cailor, ke kterému jsme měli namířeno. Kde že má být to jezero? 🙈 Po ostrém klesání jsme měli v plánu si udělat fotku u jezera, ovšem přestože jsme od něho byli asi tak 30 m daleko možná míň, nebyl vidět ani jeho obrys v tak husté mlze. První fotku jsme si u

Milovat, jaké to je milovat? Na to se ptáme v těch nejhlubších pouštích, v těch nejtemnějších činech, když vzýváme odpočinek do mezi linek. Jaké to je skutečně milovat? Když v pustině ztrácíme nebe a co když cesta ven vede jedině přes šípy v hlubině? Co když je vše jen pochybným stínem a život zápas s větrným mlýnem? Co když ty šťastné konce minem? A kdo pak zůstane vinen, když bolest je lásky synem? A pokud se děje všechno s nějakým záměrem, tak proč si z toho nic neberem? V těch nejhorších chvílích chodíme v růžových brýlích do doby, než se rozbijí naše nádoby a naše masky i v odrazech levné flašky. Tehdy opustíme naše představy, že nám nesmí nikdo vidět do hlavy natož do srdce a zas zkusíme milovat svět po téhle odmlce. A tu hloubku bolestí si uložíme do spodní police, abychom nezapomněli... ...jaké to je skutečně milovat.

Nechci  už napsat ani řádku, jen srdce mi nechej na památku. Jaký by byl  život  jednoduchý, kdyby v něm nebyly mouchy, jako láska, která nikdy nežila ze dvou stran. Jaký to je ne být   rozebrán do poslední pochyby, když sliby jsou jen podmíněný přízní  v žízni .

Rozeber  moji představu o tom, co chci já, a co chci jen proto, že to má moje  okolí . Neboj, fyzicky to nebolí, ale svoji  cenu si to vybere . Třeba takovou, že už nebudeme přátelé, ale jen známí v davu těch falešných chtíčů za XXL míčů.

Termín:  22.8. - 2.9. 2021 cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei  - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy) Předchozí část:   Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 6. část - pokec s bačou a deštivé odpoledne 28. 8. 2021 Ráno jsme sice měli budík na 6. hodinu, ovšem než jsme se nasnídali, pobalili a doplnili vodu, uběhli další 2 hodiny. Během balení jsme zjistili, že Barče od bot zmizeli přes noc všechny pytlíky, takže myši na noční šichtě rozhodně nezahálely. luxusní ranní vchod slunce Klárky kupilka nám vytrhla trn z paty, jak naplnit celé flašky Zpátky na trasu jsme vyrazili v 8 hodin, takhle brzo nás po krátkém stoupání, čekala ranní svěží sprcha, neboť trasa vedla přes borovice kleče, který byly krásně mokrý z vydatného deště ještě ze den před tím. Takže jsme logicky byli po pár metrech mokrý od pasu dolů, nicméně obtížnost se p