Já živel - Peddy 33

Neumím psát střízlivě... Buď jsem zaslepena sluncem života a nebo mě svírá ve svých spárech. Ano, ta nesmrtelná dáma s 50 odstíny šedi a svůj tanec začíná u mě v hrudi. Jako kyselina ničí úspěchy z minulosti. A čí je to vina? No vaše ne, výsosti. Tvoje výsostné právo máš leda tak na selhání a splácení daní. Takže jak říkám, neumím psát střízlivě,  protože když jsem náhodou nad věcí, tak psát zkrátka nepotřebuju a jenom žiju.

Zpomal a zastav srdce u lidské promoce. Slož tu poslední zkoušku na posledním ubrousku plným slz odpuštění, že to snění se nemusí splnit. Že ty naše představy občas porazí lidské obavy z bolesti ze ztráty druhých a dokonce i nás samotných. Obavy z citů,  které jsou reálnější než  každodenní káva na nádraží. Ten strach z neznáma a ze vztahů mezi náma. A co teprve na to naše máma? Ten strach z toho,  že když s tím vyjdem na světlo, riskujeme, že přestaneme být milováni  našimi blízkými.... A skončíme jen jako smutný zápis do statistiky. Děje se to stále i v roce 2022 a oni dva  už se nedožijí  rovnoprávnosti.

Kdo víc? Kdo dál? Ten si užije ceremoniál.  Smutná to past slávy a dopaminu. A zbytek? Vzývá cizí vinu.

Jednou vstanu, sním o tom, že jednou vstanu a nezapomenu si napustit vanu. Že jednou vstanu a  zaleju si kávu  ne jen prázdný hrnek. Ale zatím o tom jenom sním... Jednou vstanu, věřím tomu, že jednou vstanu a nezapomenu  na krabici od banánů. Že jednou vstanu a ta krabice bude plná vzpomínek. Ale zatím tomu jenom věřím... Jednou vstanu, vím to, že jednou vstanu a všechno to zase   jednou   zapomenu. Ale zatím to vím, a tak nebrzdím... 

Termín:  22.8. - 2.9. 2021 cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei  - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy) Předchozí část:   Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 3. část - setkání s místními a deja vu s bahnem 25. 8. 2021 Ráno kolem 7. hodiny nás probudily zvuky odjíždějících aut a vzápětí byly slyšet z dálky i motorovky v plném zápřahu. Čekali jsme budíček dříve, ovšem po otevření stanů jsme zjistili, že jsme ještě okupováni krávami, kterým jsme křižovali stany jejich cestu na pastvu. Takže jsme se vykopali ven až kolem osmé ranní.  a zase krávy... Jakmile byl vzduch relativně čistý, zahájili jsme snídani pod přístřeškem a následně jsme si sbalili zas všechno pěkně na záda. Odcházeli jsme tradičně lehce před 10. hodinou a ano ještě jsme se za těch pár let nenaučili snídani a balení stihnout pod 2 hodiny. Vyrazili jsme tedy vstříc

Co když je svět navržen. Tak abychom trpěli? Tak abychom byli snad nesmělý? Co jsme to jako malí ne směli ? Usnout v cizí posteli ?  Bojovník je přemožen. 

Snažím   se  poslouchat tvá slova, co vlastně znamenají. Co skutečně znamenají pr o tebe, abych ti porozuměla. Snažím se vnímat, ale jsou chvíle, kdy se  na tebe  dokážu jen  dívat. A  usmívat  se ...

Termín:  22.8. - 2.9. 2021 cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei  - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy) Předchozí část:   Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 2. část - Budapešť a noční CORONA vlak   24. 8. 2021 Kolem jedné hodiny ranní jsme museli ještě absolvovat kontrolu na hranicích. Nejdříve nám vybrali doklady ke kontrole Maďarští celníci (při opuštění Maďarska), a potom ti Rumunští. Tentokrát už Klárka očekávala dvojitou kontrolu a né jako při cestě do Černé Hory . V celku rychle jsme opět byli v limbu, neboť moc času na dospání nám nezbývalo. Budík nás probudil ve 4:30, nicméně místního času. Mě se čas nepřehodil, takže mi mobil ukazoval krásných 3:30 (Praha), neboť jsem neměla v nastavení zaškrtlou kolonku „čas podle operátora”. V tak nekřesťanskou hodinu, člověk ani nemohl snídat, páč žaludek mu ještě spal, a tak jsme

Každý umělecký obrat je pravdivou lží. Cítíš jak mží? To jsou slzy, který zní v našich představách, když jsme zaslepeni realitou. Realitou, která jen neexistuje v téhle dimenzi. Realitou, která není souzena tomuto já. Je to lití octa do ohně, když cítíme náhodně končící příběhy, které se nikdy nestali. Žádné záblesky něhy, ani zbořené předsudky. Vidíš ty přátelské sousedky? Ne? Tak to jsme už zpátky. Žádný zkratky, neexistují. Ve zbroji nebo bez ní jednou ta sonáta dozní. A tehdy všichni vězni budou svobodní. Tam za pomezním drátem dechu...

Lepší než dopamin je padnout do peřin když se sešeří. Slyšet svůj dech když ležíš na zádech uprostřed louky na výrobu mouky. Lepší než dopamin jest každý střípek stopek před setměním. Lepší než dopamin je čeledín uprostřed pauzy bez masky poslušné Zlatovlásky. Lepší než dopamin  jsou určité činnosti znamenající dopamin a tak stále běhám ve světovém poli min.

Občas přemýšlím nad tím, jaký to je nechtít oboje. Jaký to je žít a nemít v ruce náboje. Občas přemýšlím nad svojí projekcí světa, že by vše bylo jednodušší, kdyby mniši nebyl tak tišší. Občas přemýšlím, jaký to je ve stoje obdržet uznání bez neustálého kázání stereotypů ukrytých do hloupých "vtipů".  A tak se zabývám tím, že stále nikam nepatřím. Jaký asi je, jít na toalety bez těch tázajících pohledů, bez těch odsuzujících úšklebků bez těch rozpačitých kroků, bez toho být v nekomfortní zóně nejen pro ně, ale i pro sebe. Je zvláštní jak doma všichni používají  jednu koupelnu a je to v pořádku a neřeší jakou máš eSPéZetku.

Termín:  22.8. - 2.9. 2021 cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei  - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy) Předchozí část:   Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 1. část - den před odjezdem 23. 8. 2021 Další ráno jsme s napěchovanými krosnami vyrazili s Majdou z bytu na metro. V půl sedmý ráno v metru jsem asi vypadala vyloženě „svěže”, neboť po delším prohlížení mého nákladu na zádech mě oslovil spolucestující, co stál vedle mě. Týpeček: „Omlouvám se, že jsem tak smělej, ale kam s tímhle máte namířeno?”  Já: „Jedem na vandr, máme v plánu přechod hor v Rumunsku.” Týpeček: „A dá se s tímhle vůbec udržet rovnováha tam nahoře?”  Já: „No dá proč?” Týpeček: „Nic proti, ale když vás vidím, jak tady s tím v jedoucím metru sotva stojíte, tak si to nedokážu moc představit.” Já:  „Jo takhle, ono to je na začátku vždycky nejtěžší, páč n