Já živel - Peddy 33

Bez námětu na odvetu  svazuji poslední touhu.  Pevně ji uvězním provazy  bouřkových mraků. Vrků, vrků  Frnk a je volná  s hejnem příznaků.

Z usazené sedliny čaje  cítím v hloubi hořkosladkou bolest.  Obaluje celý můj mozek  a tělo vyčerpává. Přesto se ve vteřině zvednu  a následně do padnutí makám. Vím, že tu něco nehraje,  přehlížím tu nenápadně jasnou lest.  Stavím hráze ze samých trosek,  "nečekaně" žádná sláva. Stále někam utíkám  a jen promýšlím  další opravu. Nestíhám žít, a proto padám.

Jsi někde v dálce,  někde,  kde mi snad tajně držíš palce. Chtěla bych být tady,  ale místo toho chodím na porady. Takže se pouze minem neboť marně utíkám za tím padajícím dominem.   | |||||||||\

Říkají: "Buď autentický, buď svůj." Fajn,  odcházím kydat hnůj.

V každodenní bitvě,  co se zpovídá Ockhamově břitvě,  se polomrtví plazíme  za světlem na konci tunelu.

Jestli prý sypu verše z rukávu tak se zastav na kávu.  Nebo radši na čaj,  kávu nepiju. A veršů?  Těch mám pomálu.

Uvnitř nádechu  se přemlouvám k poslechu,  jemné frekvence porozumění. Svému tělu  bolesti a  hlavně  znovu pochopení  pohybu. Krok,  přešlápnutí,  klus,  lehké pnutí,  nádech běh  nárazy chodidel  bolest  vzdech  3 kolečka  chytám dech  ale jsem pokořitel ledový obklad  masáž ALE  ZÍTRA ZÍTRA  JSME TU  NA STARTU  ZAS

Prej že realita je silnější než sny, realitní makléři než hypotéka, láska než utrpení, lovci než celá příroda. Že celý svět už je dávno probádaný, že řekami odpad s vodou protéká, že bolest tě pozmění a že volba je jen výhrada. Ale v tom případě ve vašem světě ač jsme na stejné planetě.

Jako sebejistí herci postrádají razanci srdce tak i já sbírám samé sliby po záruce. Bez prodloužení, bez pravého vystižení,  kličkujeme dál od šťastných chvil, které náš osud už dávno utopil... A kdo ví, možná někdy protneme vlákno reality,  kde jsme jinou verzí naší identity.