nevrátíš se, neboť jsi nikdy nebyla...

V té hloubce slov 
utápíš moji příčetnost.
Doslova lapám po dechu
při každém dalším tvém nádechu
před pohlazením následujících vět:

Tenhle svět jakoby vedl bitvu s našimi myšlenkami.
Říkám bitvu, protože ta pravá válka se odehrává v našich srdcích.

A pak jsi zmizela,
jako moje přání tě nikdy nepoznat... 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

jednou přestanu jenom přežívat

Šumava

Úsměv na rtech

Myslíš si, že mě znáš?

Když vzduch voní