někdy

Někdy se mi nechce napsat už ani písmeno,

jen tak sedím

a civím

do prázdného poznámkového bloku

se slzou v oku.


Někdy už nepřemýšlím nad tím,

jak utéct či se schovat,

jen existuju,

a už si nic nemaluju.


Sedím a je mi jedno,

zda utržím další rány,

či mě skryjí černé vrány.


Někdy si jen říkám skromně:

"No tak

jen do mě

nabízím své rámě."

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

jednou přestanu jenom přežívat

Šumava

Úsměv na rtech

Myslíš si, že mě znáš?

Když vzduch voní