někdy

Někdy se mi nechce napsat už ani písmeno,

jen tak sedím

a civím

do prázdného poznámkového bloku

se slzou v oku.


Někdy už nepřemýšlím nad tím,

jak utéct či se schovat,

jen existuju,

a už si nic nemaluju.


Sedím a je mi jedno,

zda utržím další rány,

či mě skryjí černé vrány.


Někdy si jen říkám skromně:

"No tak

jen do mě

nabízím své rámě."

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 12. část - taxi a stres na hranicích, cesta domů

Italský vandr 8. část - všechny cesty vedou do Říma

Znáš-li správnou odpověd, tak mluv, jinak mlč!

bohatství je uvnitř nás

Vandr kolem Kosího potoka

Tak vzhůru