Já živel - Peddy 33

Jsme lovci fantazií každý den přehlížíme do očí bijící.  Kéž by si mě všimla,  mě, obyčejného šimla.  Nejsem ten teplokrevník  od naproti.  Jsem ten, co se bojí si tě jen vyfotit.  Ten, co nechápe tu lehkost bytí.  Ten, co by ti nabídl víc než krupobití. Jsem ale jen šiml, lovec fantazií. Vím, že  jsi stejná , držíš se hejna, a tak se tváříš  jako vrána , přestože máš nohy pevně na zemi. Víš, že propast nebude překonána, ač bez nadějného rána  se cítíš sama.  

To je pech, co? To je štěstí, že ? To je ale fakt nefér. To je dobrý vědět. To dokáže naštvat, viď? Každý tomu říká jinak.  To je prostě život.

termín: 15.2 - 16.2. 2020 cesta: Sedlecko - Libštejn - Plasy            cca 34 km účast: Linda, Ája, Lola, Aranka, děda Luďa, Kačka, Majda, Já video: Únorový vandřík - video Ráno 15.2. 2020 jsme vyrazily v 8:09 z Nepomuku vlakem do Plzně. Klasicky jsme měly domluvený sraz včas (7:40), ale vycházely jsme v 50 jako vždy. Tentokrát za to mohli psi, jelikož Ája s Lolou byly na nočním výletě. Takže 5 minut před odchodem na vlak Majda s Kačkou naštěstí konečně nachází psi a společně (Já, Linda, Majda Lola, Kačka Ája) letíme na nádraží. Cestou Majda ještě kupuje lístky pro psy, jelikož k jízdence zapomněla přidat "zavazadlo". Věc se má totiž tak, že pokud si koupíte lístek přes aplikaci Můj vlak a zapomenete na psa jakožto zavazadlo, tak si nemůžete samostatně koupit online jízdenku jen pro psa. Přestože na pokladně vám ho klidně samostatně prodají, to jen pro informaci... V Plzni na nádraží jsme měly sraz s dědou Luďou (Kačky a Majdy děda) a Arankou (další pes do party).

Uprostřed hádky,  zapomínám na pohádky,  že diskuse je v dnešní době běžná.  Hele ty s tím názorem běž na  pole, tyvole.  Já mám 50 tku na krku  já jsem někdo, ty spratku.  Jasně, chápu o co tu jde žádná diskriminace,  ale jen názorová dominance, že jde jen o snadné mince. 

Každý jsme jen hlasem v davu platící za stravu společnosti a odstřižený od vděčnosti. Každý den nám berou kyslík z plic, když bez přemýšlení pokračujeme jako stroje do konce výprodeje vzdušných zásob. No tak nezlob, ty náš voliči různých podob.

Slyším mé jméno,  první myšlenka: zúčtování, to je můj konec.  Jsem jen velkou chybou v týdeníku.  Co ty, zažils někdy hrdost učedníku?  Ty učedníku lidskosti i na úkor vzdálenosti byl jsi někdy dostatečným? Přesneji tak akorát užitečným ? 

( Ne ) jsem padesátníkem,  nejsem z hliníku  ani nepočítám  další rok za rokem.  Jeden je už v důchodu   a jen se směje z cenovek,  zatímco ten druhý má důchodový věk,  ale stále na to nemá dost bankovek .  

Prý to  bylo  jiný říkají v  druhých  myslích dějiny. Prý to  bylo  energický dítě, co nezarmoutí tě. Prý jsi bylo  tancem  na hladině hudby Proč mě děsí, že je to všechno naruby? Ale moje  vzpomínky  na tohle  neexistují . Jsem k smrti zhrozen, kdo  utrhl   a  skryl  můj hrozen. Kdo  přepsal  moji paměť a rozmnožil tu  úzkostnou  havěť ? Jak jsem se stal tou šedou postavou   v davu ? Je to celé na hlavu chytat ryby na svahu.                                                                          ... tam kde nejsou