Já živel - Peddy 33

Co když jsem ... Ne počkat já nejsem. Co když vše, co si myslím, je jen tím otravným jmelím, co nás nutí se líbat s vážnými názory, že ač máme rádi bačkory tak nosíme polobotky navzdory svým oboum zničeným nohoum. A kdyby to byly vážně jen nohy , a né srdce a duše v údolí buše.

Díky,  nedokážu ani vyjádřit jakou vděčnost cítím, když vidím, kým jsem mohl být, kdyby se můj život neudál přesně tak, jak se stal.  Protože mít všechno, nedělat chyby  a získat vše pouhým lusknutím prstů, by můj život udělalo tak mělkým, že by nebylo, kam se vracet z cest,  které by nikdy neproběhly. Nacházení a ztrácení je celou cestou. Znovuobjevování toho co už víme. Neustálé opakované rozpomínání , které je ale vždy jiné, Neboť nikdy není nic stejné ...  Neustálé znovuutváření nás samotných   uvnitř ontologických nouzí ... Prohlubování prožívání

Nemáte dárky? Nevadí. Reklamy poradí. Hlavně se nezapomeňte vystresovat, že jestli to chcete stihnout do Vánoc,  musíte do toho oceánu lidí. Tak se neutopte

Nevím . Nevím, co bude zítra nevím,  co  bude za týden. Hodný lidi jsou sami a  ti ostatní  hrají  spolu  hlavolamy. Já to fakt nevím, ale poplácání po rameni náladu  po celém dni   změní . Věřím, že   k lepšímu , a proto dnes spokojeně spočinu. 

Termín:  22.8. - 2.9. 2021 cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei  - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy) Předchozí část:   Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 4. část - bahno, sprint a stádo ovcí v čele s krávou 26. 8. 2021 Brzo ráno jsem musela vylézt ze stanu, protože se mi chtělo na záchod. Ještě byl vidět měsíc, a tak jsem vyběhla jen naboso, ovšem umýt si nohy v ranní rose byl fakt zážitek, obzvlášť když mohlo být venku tak maximálně 2 stupně nad nulou. Takže se zmrzlými prsty na nohu jsem velice ocenila, že minimálně ještě tak na hodinu jsem mhola zalézt zpátky do spacáku. Když už bylo světlo a byli jsme všichni vzhůru, rozhodli jsme se zahájit snídani na férovku ve stanech, protože venku byla jednak zima a hlavně dosti hustá mlha. Po snídani jsem si dopisovala deník, zatímco holky si četli pár detektivních příběhů. Vlast

Opojení všedním raušem, zapomněli jsme na šerm. Poctivý pracný šerm bez jistoty vítězství s okamžikem překvapení a s nevyzpytatelným prodlením. A je-li rauš pokryteckým honem dopaminu, pak šerm je syrovým život em, jenž studí, ale i hřeje, když dokáže me riskovat své rámě. 

Některý rána jsou těžký,  přestože chodím pěšky. Některý rána mají příchuť pelyňku přestože spím při úplňku. Některý rána by zkrátka nemusela vůbec existovat, nebo aspoň moje přítomnost v nich. 

Kdybych byla dívka... Kdybych byl chlapec... Přestávám žít v kdybych. Není samo sebou být samo sebou. Tečka a na shledanou. Já jsem prostě jen JÁ ať to pro mě, co chce znamená, i třeba TO být uprostřed.

Pane Listopade frnknul jste mi před nosem. Sotva jsme se spatřili poprvé, listí překrylo čas. A to obodí temna? Rozmazáno v nekonečné mlze. Nevzpomínám si na poslední setkání ale vím, že už dvakrát vás zastoupil Prosinec.