Já živel - Peddy 33

Co když jsem ... Ne počkat já nejsem. Co když vše, co si myslím, je jen tím otravným jmelím, co nás nutí se líbat s vážnými názory, že ač máme rádi bačkory tak nosíme polobotky navzdory svým oboum zničeným nohoum. A kdyby to byly vážně jen nohy , a né srdce a duše v údolí buše.

Díky,  nedokážu ani vyjádřit jakou vděčnost cítím, když vidím, kým jsem mohl být, kdyby se můj život neudál přesně tak, jak se stal.  Protože mít všechno, nedělat chyby  a získat vše pouhým lusknutím prstů, by můj život udělalo tak mělkým, že by nebylo, kam se vracet z cest,  které by nikdy neproběhly. Nacházení a ztrácení je celou cestou. Znovuobjevování toho co už víme. Neustálé opakované rozpomínání , které je ale vždy jiné, Neboť nikdy není nic stejné ...  Neustálé znovuutváření nás samotných   uvnitř ontologických nouzí ... Prohlubování prožívání

Nemáte dárky? Nevadí. Reklamy poradí. Hlavně se nezapomeňte vystresovat, že jestli to chcete stihnout do Vánoc,  musíte do toho oceánu lidí. Tak se neutopte

Nevím . Nevím, co bude zítra nevím,  co  bude za týden. Hodný lidi jsou sami a  ti ostatní  hrají  spolu  hlavolamy. Já to fakt nevím, ale poplácání po rameni náladu  po celém dni   změní . Věřím, že   k lepšímu , a proto dnes spokojeně spočinu. 

Termín:  22.8. - 2.9. 2021 cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei  - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy) Předchozí část:   Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 4. část - bahno, sprint a stádo ovcí v čele s krávou 26. 8. 2021 Brzo ráno jsem musela vylézt ze stanu, protože se mi chtělo na záchod. Ještě byl vidět měsíc, a tak jsem vyběhla jen naboso, ovšem umýt si nohy v ranní rose byl fakt zážitek, obzvlášť když mohlo být venku tak maximálně 2 stupně nad nulou. Takže se zmrzlými prsty na nohu jsem velice ocenila, že minimálně ještě tak na hodinu jsem mhola zalézt zpátky do spacáku. Když už bylo světlo a byli jsme všichni vzhůru, rozhodli jsme se zahájit snídani na férovku ve stanech, protože venku byla jednak zima a hlavně dosti hustá mlha. Po snídani jsem si dopisovala deník, zatímco holky si četli pár detektivních příběhů. Vlast

Opojení všedním raušem, zapomněli jsme na šerm. Poctivý pracný šerm bez jistoty vítězství s okamžikem překvapení a s nevyzpytatelným prodlením. A je-li rauš pokryteckým honem dopaminu, pak šerm je syrovým život em, jenž studí, ale i hřeje, když dokáže me riskovat své rámě. 

Některý rána jsou těžký,  přestože chodím pěšky. Některý rána mají příchuť pelyňku přestože spím při úplňku. Některý rána by zkrátka nemusela vůbec existovat, nebo aspoň moje přítomnost v nich. 

Kdybych byla dívka... Kdybych byl chlapec... Přestávám žít v kdybych. Není samo sebou být samo sebou. Tečka a na shledanou. Já jsem prostě jen JÁ ať to pro mě, co chce znamená, i třeba TO být uprostřed.

Pane Listopade frnknul jste mi před nosem. Sotva jsme se spatřili poprvé, listí překrylo čas. A to obodí temna? Rozmazáno v nekonečné mlze. Nevzpomínám si na poslední setkání ale vím, že už dvakrát vás zastoupil Prosinec.

Neumím psát střízlivě... Buď jsem zaslepena sluncem života a nebo mě svírá ve svých spárech. Ano, ta nesmrtelná dáma s 50 odstíny šedi a svůj tanec začíná u mě v hrudi. Jako kyselina ničí úspěchy z minulosti. A čí je to vina? No vaše ne, výsosti. Tvoje výsostné právo máš leda tak na selhání a splácení daní. Takže jak říkám, neumím psát střízlivě,  protože když jsem náhodou nad věcí, tak psát zkrátka nepotřebuju a jenom žiju.

Zpomal a zastav srdce u lidské promoce. Slož tu poslední zkoušku na posledním ubrousku plným slz odpuštění, že to snění se nemusí splnit. Že ty naše představy občas porazí lidské obavy z bolesti ze ztráty druhých a dokonce i nás samotných. Obavy z citů,  které jsou reálnější než  každodenní káva na nádraží. Ten strach z neznáma a ze vztahů mezi náma. A co teprve na to naše máma? Ten strach z toho,  že když s tím vyjdem na světlo, riskujeme, že přestaneme být milováni  našimi blízkými.... A skončíme jen jako smutný zápis do statistiky. Děje se to stále i v roce 2022 a oni dva  už se nedožijí  rovnoprávnosti.

Kdo víc? Kdo dál? Ten si užije ceremoniál.  Smutná to past slávy a dopaminu. A zbytek? Vzývá cizí vinu.

Jednou vstanu, sním o tom, že jednou vstanu a nezapomenu si napustit vanu. Že jednou vstanu a  zaleju si kávu  ne jen prázdný hrnek. Ale zatím o tom jenom sním... Jednou vstanu, věřím tomu, že jednou vstanu a nezapomenu  na krabici od banánů. Že jednou vstanu a ta krabice bude plná vzpomínek. Ale zatím tomu jenom věřím... Jednou vstanu, vím to, že jednou vstanu a všechno to zase   jednou   zapomenu. Ale zatím to vím, a tak nebrzdím... 

Termín:  22.8. - 2.9. 2021 cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei  - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy) Předchozí část:   Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 3. část - setkání s místními a deja vu s bahnem 25. 8. 2021 Ráno kolem 7. hodiny nás probudily zvuky odjíždějících aut a vzápětí byly slyšet z dálky i motorovky v plném zápřahu. Čekali jsme budíček dříve, ovšem po otevření stanů jsme zjistili, že jsme ještě okupováni krávami, kterým jsme křižovali stany jejich cestu na pastvu. Takže jsme se vykopali ven až kolem osmé ranní.  a zase krávy... Jakmile byl vzduch relativně čistý, zahájili jsme snídani pod přístřeškem a následně jsme si sbalili zas všechno pěkně na záda. Odcházeli jsme tradičně lehce před 10. hodinou a ano ještě jsme se za těch pár let nenaučili snídani a balení stihnout pod 2 hodiny. Vyrazili jsme tedy vstříc

Co když je svět navržen. Tak abychom trpěli? Tak abychom byli snad nesmělý? Co jsme to jako malí ne směli ? Usnout v cizí posteli ?  Bojovník je přemožen. 

Snažím   se  poslouchat tvá slova, co vlastně znamenají. Co skutečně znamenají pr o tebe, abych ti porozuměla. Snažím se vnímat, ale jsou chvíle, kdy se  na tebe  dokážu jen  dívat. A  usmívat  se ...

Termín:  22.8. - 2.9. 2021 cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei  - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy) Předchozí část:   Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 2. část - Budapešť a noční CORONA vlak   24. 8. 2021 Kolem jedné hodiny ranní jsme museli ještě absolvovat kontrolu na hranicích. Nejdříve nám vybrali doklady ke kontrole Maďarští celníci (při opuštění Maďarska), a potom ti Rumunští. Tentokrát už Klárka očekávala dvojitou kontrolu a né jako při cestě do Černé Hory . V celku rychle jsme opět byli v limbu, neboť moc času na dospání nám nezbývalo. Budík nás probudil ve 4:30, nicméně místního času. Mě se čas nepřehodil, takže mi mobil ukazoval krásných 3:30 (Praha), neboť jsem neměla v nastavení zaškrtlou kolonku „čas podle operátora”. V tak nekřesťanskou hodinu, člověk ani nemohl snídat, páč žaludek mu ještě spal, a tak jsme

Každý umělecký obrat je pravdivou lží. Cítíš jak mží? To jsou slzy, který zní v našich představách, když jsme zaslepeni realitou. Realitou, která jen neexistuje v téhle dimenzi. Realitou, která není souzena tomuto já. Je to lití octa do ohně, když cítíme náhodně končící příběhy, které se nikdy nestali. Žádné záblesky něhy, ani zbořené předsudky. Vidíš ty přátelské sousedky? Ne? Tak to jsme už zpátky. Žádný zkratky, neexistují. Ve zbroji nebo bez ní jednou ta sonáta dozní. A tehdy všichni vězni budou svobodní. Tam za pomezním drátem dechu...

Lepší než dopamin je padnout do peřin když se sešeří. Slyšet svůj dech když ležíš na zádech uprostřed louky na výrobu mouky. Lepší než dopamin jest každý střípek stopek před setměním. Lepší než dopamin je čeledín uprostřed pauzy bez masky poslušné Zlatovlásky. Lepší než dopamin  jsou určité činnosti znamenající dopamin a tak stále běhám ve světovém poli min.

Občas přemýšlím nad tím, jaký to je nechtít oboje. Jaký to je žít a nemít v ruce náboje. Občas přemýšlím nad svojí projekcí světa, že by vše bylo jednodušší, kdyby mniši nebyl tak tišší. Občas přemýšlím, jaký to je ve stoje obdržet uznání bez neustálého kázání stereotypů ukrytých do hloupých "vtipů".  A tak se zabývám tím, že stále nikam nepatřím. Jaký asi je, jít na toalety bez těch tázajících pohledů, bez těch odsuzujících úšklebků bez těch rozpačitých kroků, bez toho být v nekomfortní zóně nejen pro ně, ale i pro sebe. Je zvláštní jak doma všichni používají  jednu koupelnu a je to v pořádku a neřeší jakou máš eSPéZetku.

Termín:  22.8. - 2.9. 2021 cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei  - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy) Předchozí část:   Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 1. část - den před odjezdem 23. 8. 2021 Další ráno jsme s napěchovanými krosnami vyrazili s Majdou z bytu na metro. V půl sedmý ráno v metru jsem asi vypadala vyloženě „svěže”, neboť po delším prohlížení mého nákladu na zádech mě oslovil spolucestující, co stál vedle mě. Týpeček: „Omlouvám se, že jsem tak smělej, ale kam s tímhle máte namířeno?”  Já: „Jedem na vandr, máme v plánu přechod hor v Rumunsku.” Týpeček: „A dá se s tímhle vůbec udržet rovnováha tam nahoře?”  Já: „No dá proč?” Týpeček: „Nic proti, ale když vás vidím, jak tady s tím v jedoucím metru sotva stojíte, tak si to nedokážu moc představit.” Já:  „Jo takhle, ono to je na začátku vždycky nejtěžší, páč n

Občas se v nás něco zlomí, něco nehmatatelně reálného co nevíme, jak úplně popsat. A ne vždy to bývá špatné. Někdy je to totiž překročení   hranice  na druhou stranu,  kde už nevládne věta: " Tohle nikdy nedostanu ". Občas i kyvadlo přetne jámu a ta se rozsype na pytle štěstí. Možná je   to je n   ta sebehodnota , co obejme každý dotaz, daruje mu pochopení a uzná jeho váhu na práhu rozuzlení.

Stojím na prázdném nástupišti kolem plno obav ale dobré vychování mi říká, tak je přeci pozdrav. A tak je zdravím, zatímco pořád stojím, i když se snažím pohnout z místa. Budoucnost mi mává ve stylu hastala vista akorát bez toho baby. Protože baby přece nesedí v koutě, ovšem já tam stále ještě stojím. A když se proderu přes prázdné nástupiště do vlaku, který nezastavuje, neboť má pár let zpoždění,  tak se stále vidím na každém nástupišti,  jak tam stojím. Po čase se mi přeci jen podaří vyskočit, i když nechci, i když se držím zuby nehty dveří, které někdo drží a říká, že "pojede další". Dostávám opakovaně tu samou lekci a tak střídavě postavám a jezdím spoji, které se zpoždění bojí. Nikdy mě nenapadlo se zkusit otočit, neboť nám všem lžou do očí, že běžící realita, tedy jedoucí vlak je jediným prostředkem v pohybu vpřed. Chůze prý funguje stejně, akorát neuháníš v jednom hejně vrabců. Protože když se otočíš a rozhlédneš se  zjistíš, že všude kolem je plno .... . .. .... samoz

Termín:  22.8. - 2.9. 2021 cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei  - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy) 22. 8. 2021 Jelikož vlak do Budapešti nám měl odjíždět 23.8.2021 ráno v 7:22 z Prahy, rozhodli jsme se den před tím přespat právě v Praze, abychom nemuseli vstávat ve 4 hodiny ráno. Díky Majdy a Klárky studiu v Praze jsme tak měli možnost přespat u Majdy na bytě. Navíc se nám nepodařilo sehnat si rumunskou měnu, a tak jsme spoléhali, že to taky nějak vyřešíme ten den před oficiálním odjezdem v Praze.  Brzo ráno mě vzbudil zvonek, u dveří, ale nikdo tam nestál, a tak mi došlo, že se žene docela velká bouřka. Občas se nám doma totiž stává, že pár minut před bouřkou se mění ve vzduchu elektrický napětí, tak nám to spouští zvonek. Dokonce se tohle ráno stalo, že nám 2x vypadla díky bouřce elektrika. Rozhodla jsem se tedy nakoup