Já živel - Peddy 33

Hledáme štěstí ve výškách, ale přitom nevidíme tu prostou krásu v zítřkách.

Není to sice konec světa, ale ta věta ti probodává srdce a po dlouhé pomlce přeci jen naskočí zpět do těch všedních vět bez citu, co pohřbí každou kalamitu pod další vrstvu balastu povinností.

Možná  nejsem nejbystřejší, neboť ač jsem zdejší, nejsem v obraze  ani ve výloze. Ale když nejsem k mání a  nebavím se s  kdejakou paní, slečnou či kráskou, jak mě někdo může složit  láskou ? 

Ideální není možné Ideální není Ideální  je  jen  Nevědomost 

Někdy se mi nechce napsat už ani písmeno, jen tak sedím a civím do prázdného poznámkového bloku se slzou v oku. Někdy už nepřemýšlím nad tím, jak utéct či se schovat, jen  existuju, a už si nic nemaluju. Sedím  a je mi  jedno, zda utržím další rány, či mě skryjí černé vrány. Někdy si jen říkám  skromně : "No tak jen do mě nabízím své rámě."

Chci znát všechno, i když vím, že je to cesta do pekla, ale nesměřují tam nakonec všechny cesty? A jestli né všechny, tak aspoň ta vleklá, neúprosná, sebedestruktivní vášeň? Ta falešná volba milovat, ta touha zažít vše syrové tak, jak to je? Já teda nevím, ale... Není náhodou život proces,  neustálý pohyb změn? Není náhodou život sám,  o tom nekonečném učení  a to je právě tím žitím? Kdo řekl, že musíme žít? A že to musíme umět,  jakmile hodiny odbyly dospělost na tvém kalichu života? Kdo začal s tím neustálým odškrtáváním kolonek v seznamech úspěšnosti? A návody na to jak získat to či ono,  nás jen udržují v neustálé nevědomosti,  co je to spokojenost a klidný spánek, a nebo se pletu?

Termín:  22.8. - 2.9. 2021 cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei  - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy) Předchozí část:   Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 9. část - vítr, krize na skále a alkoholový rauš 31. 8. 2021 Ráno jsme začali stejně jako jsme večer skončili, a to snídaní ve spacácích, protože z teplého pelechu se po předchozím mokrém a studeném dni vážně nikomu z nás dvakrát nechtělo. Kolem půl deváté jsme byli sbalený a vyrazili jsme do té zima a mlhy, která se přes noc vystřídala s deštěm. Přestože jsme většinu cesty dost zřetelně klesali, vítr neustával. Nicméně když si ráno člověk musel v mém a Majdě případě vzít na suchou mikinu promočenou bundu z předchozího dne, tak vítr docela ocenil. Protože jediná možnost, jak usušit softshelku byla jedině na sobě. Upřímně bych to nazvala jako ideální sušící proces, zevnitř