Já živel - Peddy 33

Termín:  19.8. - 27.8. 2018 cesta: Bijelo Polje --> Kolašin, den v Baru a den v Bělehradu          -  přes National park Biogradska Gora (výstup na Crna Glava 2319 m n. m.)          - cca 70 km, 5 dní terén, krosny (cca 28kg) účast: Barča, Já, Klárka, Majda, Vítek Pěší trasa v pohoří Sirente - Velino:  Italský vandr - trasa (do Avezzana jsme museli jet stopem, proto to podle mapy vyšlo pouze na 55 km) Celkový souhrn:  Cesta do Černé Hory - video Předchozí část: Cesta do Černé Hory 3. část - dny v horách 22.8.2018 Ráno nás ze stanu dostaly až sluneční paprsky a po snídani jsme si ještě zazpívali pár písniček, abychom dočerpali optimismus, protože nás čekal výstup horu Crna Glava (2319 m n. m ). No dobře, já jsem guitalele neodložila po pár písničkách a pokračovala jsem v muzicírování po celou dobu balení, proto se nakonec samozřejmě čekalo na mě, než se spakuju. doplňujeme optimismus zpěvem Když jsme obešli jezero opět se odněkud vynořil zpívající bača. Ch

Procházím veškerá data, veškeré bolesti,  starosti, blbosti ať už je konečně po dešti. V tichu nitra se ukrývá podstata, vzteku, breku i pokleku na dno Dostat se tam, nejde snadno, cestou slyším hlasy. Kdo jsem? Já? Né ty asi. Jenže pak vnímám, jak do vytracena zní zářící ozvěna. Tichoučké My se vrací rychlostí České pošty a zůstává jen jediná otázka: Proč ty?  Protože ty jsi já a to jsme my. Problémy. Ty jsi jediný problém, nemůžeš se vyřešit, ale pouze pochopit.

Kéž bych si mohla koupit lístek časem aspoň jednou jedinkrát. Bez rozmyslu jen s jediným přáním, dala bych za něj vše i mnou pochopené klišé. Otevřela bych mnou vyřčená slova a vložila do nich veškerou svou vášeň, bolest, kapku zoufalství, hrdost, sílu, hrst neštěstí i poslední špetku naděje ... a netvrdila bych, že se vůbec nic neděje. Při návratu by se ale všechno smazalo, to vše, co uvnitř dozrálo. Nejspíš bych netušila, že se mi to vážně podařilo. Ale kdo ví, třeba už jsem ho jednou využila, ... jen jsem to doteď nezjistila.

Rozum říká, proč jsem tady, moc horka, a pak zas moc mrazu.  Vždyť já sem nechtěl, jenom samé nepříjemnosti jako bolest a posměch.  Každý den je jiný a večer únavou upadám do rajské zahrady. Odpočinek je jen přípravou na další boj. Jenže neustálý tlak mi připomene,  že stále zvedám málo činek.  S nočními běsi neválčím, jen se schovávám kdesi mezi snem a bděním, ač vím, že tím je nezměním.  Pak si pod vahou vesmíru zvyknu víc, než by bylo zdrávo,  zamiluju si každou maličkost i pády svého příběhu při čekání na něhu.  Vnímám to, co je a cením si veškerých událostí, tvorů a rozhovorů.  A když se pak dostanu do souznění, kdy jsem veden volností času,  pak odmítám odejít a přijmout spásu.  Celá cesta tímto světem je jen o přijímání, nic víc, nic míň, protože po přijetí vždy naše bytí další mapu chytí.

Někdy stačí zavřít oči, nadechnout se a jenom být. Zůstaň a poslechni si klid. Jen naslouhej tichu bez zániku.

Termín:  19.8. - 27.8. 2018 cesta: Bijelo Polje --> Kolašin, den v Baru a den v Bělehradu          -  přes National park Biogradska Gora (výstup na Crna Glava 2319 m n. m.)          - cca 70 km, 5 dní terén, krosny (cca 28kg) účast: Barča, Já, Klárka, Majda, Vítek Celkový souhrn:  Cesta do Černé Hory - video Předchozí část:  Cesta do Černé Hory 2. část 21.8.2018 Když jsme ráno vykoukli ze stanu, zjistili jsme, jak vypadá za světla místo, na kterém jsme přenocovali. No, za tmy to nevypadalo rozhodně tak zarostlé jako při ranním balení. A při snídani nám konečně došlo, že jsme se doopravdy dostali do lokality, kterou jsme prakticky před rokem vybrali náhodným ukázáním prstem na mapě. Při prvním stoupání, které nás čekalo, jsme vypadali trochu jako sběrači všeho, co se dalo sníst, protože maliny, jahody, ostružiny, jablka a švestky byli úplně na každém kroku. Sbírání všeho možného a nemožného vlastně pokračovalo všechny dny v horách. Velice zajímavé bylo, že když jsme

Skočím jenom pro brambory, beru tašku a jdu do obchodu. Všude kolem už visí vánoční nabídky,  sleva na gumové medvídky, samozřejmě akční oblečení na hory a rázem dnešní den není na pohodu. Odcházím bez brambor a pod tlakem. Vánoční šílenství jako každým rokem už se snad stává tradičním zvykem . Už aby pominulo šílenství byznysu a nastal ten čas klidu ;)

Termín:  19.8. - 27.8. 2018 cesta: Bijelo Polje --> Kolašin, den v Baru a den v Bělehradu          -  přes National park Biogradska Gora (výstup na Crna Glava 2319 m n. m.)          - cca 70 km, 5 dní terén, krosny (cca 28kg) účast: Barča, Já, Klárka, Majda, Vítek Celkový souhrn:  Cesta do Černé Hory - video Předchozí část:  Cesta do Černé Hory 1. část 20.8.2018 Ráno asi v 6:20 nás přišel vzbudit průvodčí, že následuje zastávka Beograd Centar. Takže jsme se vzchopili jak to jenom po "luxusní" noční jízdě šlo a sebrali jsme našich pár švestek v krosně a vystoupili na jednom z mnoha nádraží v Bělehradě. O tom, že tam mají nádraží jako smetí, jsme ale neměli ani zdání, takže jsme byli dosti rozhození tím, že na žádné tabuli nefiguruje naše cílová stanice Bijelo Polje. U pokladny nám paní řekla po 10 ti minutovém dialogu rukama a nohama, ať jdeme naproti do nějaký kanceláře (nejspíše něco jako u nás mezinárodní pokladna). Tam nám řekli, že musíme na jiné nádraží j

Někdy bez nich nevylezu z postele a někdy zas nejsme vůbec přátelé.  Je období, kdy je zbožňuju a oni hřejou jako oheň v duši.  Ale pak je období, kdy je zamykám v šuplíku, protože se mi mozek vaří odspoda a to fakt není náhoda.  Zkrátka občas protnou nervy kuší a jindy bez nich nevyjdu do lesíku.

Jako malí milujeme všechno, od člověka po sníh, Slunce, strom nebo housenku, i to běhání po venku. Milujeme i to,  co nemáme v oblibě mnoha způsoby, ale přesto milujeme. Jenomže pak se učíme nenávidět a zříkat se našich vášní. Když vypadneme ze školy děsí nás celý svět kvůli našim představám, že nejsme dost dobří,  protože neodpovídáme tabulkám.  Že nám nikdo nepomůže,  že jsme na všechno sami,  přesně tak jak nám to říkali v lavici. Je to jak semínko nenávisti, které bylo zasazeno do naší dokonalosti. Jenže nemůžeme věřit všemu a všem. Utápíme se ve větách, to říkal ten, a že prý máme udělat tohle a tamto... Je to jen přehazování  zodpovědnosti na ostatní, jenže hádejme co, přesně tak se to prý dělá, nebo ne? Přece učitel má vždycky pravdu, a o náš názor se nikdo neprosil. Navíc na to není čas. Chceme-li překlad, pak stačí jedna věta: Nemáš právo mluvit, kámo. Jenže ten utlačovaný vnitřní pocit stejně promluví, že takhl

Usínající slavíčí píseň doprovází část mé role  s láskou na druhý břeh.  Byl dlouho na půl cesty,  rozpolcenost v žití,  odešel tak plynule, teď už minule, že to snad ani nepostřeh.  Naposledy mě zahřeje pocit, že tam, tam budou jeho oči vidět.  Tak naviděnou nahoře ...

Termín:  19. 8. - 27. 8. 2018 cesta: Bijelo Polje --> Kolašin, den v Baru a den v Bělehradu          -  přes National park Biogradska Gora (výstup na Crna Glava 2319 m n. m.)          - cca 70 km, 5 dní terén, krosny (cca 28kg) účast: Barča, Já, Klárka, Majda, Vítek Celkový souhrn:  Cesta do Černé Hory - video 19.8.2018 V 7:28 jsem vlakem vyrazila s Majdou směr Plzeň, kde jsme měli oficiální sraz se všemi. Zde jsme se potkaly s Klárkou a po pár větách jsme zjistily, že Barča asi nepostřehla, že vyrážíme už v pondělí ráno, protože nikdo neměl zprávy, kdy a jak dorazí. Já s Majdou jsme šly ještě koupit poslední zásoby na cestu a Klárka se zatím snažila neúnavně dovolat Barče, která zřejmě ještě v 8 hodin ráno spala a to i po několika zmeškaných hovorech. Jak se později ukázalo, Barča byla v Olešné na chatě u babi a o odjezdu neměla opravdu ani ponětí. Po příchodu Vítka na nádraží jsme měli jistotu, že se dostaneme do Bělehradu, protože jízdenky Budapešť -

Ovladač od televize je mi vzdálený stejně jako časopisy pro ženy.  Alkohol znám jen z nápojového lístku, drogy jen ze seriálů  a na kole šlapu do pedálů,  co to dá, až má hlava vychládá.  Pár kapek alkoholu mi dělá zmatek v těle,  protože míří přímo na komoru.  Pohyb je mi víc než sympatický, tak jako hudbu vnímám dramaticky.  Četba mě vždy převtělí do hlavního hrdiny, pádlo a krosna to jsou pro mě prázdniny. Meditace je pro mě duševní rehabilitace a dá se provozovat i bez matrace.

Mrazivé jiskření ve vzduchu všude kolem věští předtuchu o boji s náboji. Napětí prosakuje zkrz slova, vkrádá se i do jistot daných láskou. Nepozorovaně mě objala nenávist, svírá mě a škrtí do formy oběti. Jsem to ještě stále já, ten kdo se ptá, jestli má pro lásku kuráž?

Letošní voda se trošku zvrhla v předhánění v tom,  kdo vymyslí lepší, vtipnějsí, ale pravdivý rým na jakéhokoliv člena naší party.   Z hecu jsem tomu dala pár akordů a vzniklo z toho tohle. Všichni jsme se hodně pobavili, což je vidět i na videu.  A třeba to pobaví i vás, to posuďte sami. Zvuk šílenej, ale video docela ujde ;) 

Existuje tolik slov asi tolik jako je na světě smlouv.  :D Těmi slovy je napsáno miliony písní, takže napsat ty nenapsané je vážně těžké, pane .  No ne vážně, zkuste něco vymyslet sám , nakonec ještě copyright, že to nikdy neprodám.  Ve škole nás učí opakovat tak se nedivme, že píšem jen to známé. Uděláš s tím díru do světa, a když si toho někdo všimne, začnou ti říkat mafiáne.  No dobře, tak nejdřív jenom, že kradeš, a že už to před tebou napsal ňákej Aleš.  Je to stejné jako napsat   totožně písemku s člověkem na druhé straně místnosti, a okamžitě to jsou podezřelé podobnosti.  Neříkám, že je to tak pokaždé, ale všichni hned vidí to nejhorší.  Počkej, počkej, ukaž, kde? No přesně tam dole pod tvými zády, tam kam si strkáš všechny kamarády.  Teď ale vážně, není to vždy otázka kázně, jen tě učí, co se jim líbí, to je celý.  Stejné přitahuje stejné, a ty to víš, tak neříkej, že ne.