Já živel - Peddy 33

Z  recyklovaného  popela lepím drahokamy To ticho a my Utíkám někam nic jsem nesměla Zamykám to ticho Zamykám to 'my' Němé hovory žádný východ Odpočívám vždy,  když nemám(,)  PROČ ( ?) 

V některých chvílích  se ve mně cosi otvírá přestože vím, že to nevydrží ani do zítra. Ten impuls prostupuje každou buňkou v těle, jako kdybychom  již milovali naše nepřátele. Jako kdyby se z mého já stalo my. Ty temné seznamy a ponižující záznamy neúspěchů na vteřinu zmizely ve společném nádechu.

zpřetrhám  tu poslední pavučinu pomluv neb ze mě  stal se málem kokon lží, co už vůbec nevěří, že štěstí ještě udeří.

Ve chvíli, kdy jsem psala první část o mém zranění kolena Moje bojovnost mě občas srazí až na koleno , jsem ale ještě netušila, jak se může paradoxně tahle situace dále vyvinout. Po týdnu od zranění jsem s kolenem v ortéze navštívila spádového ortopeda. Ten mi vytáhl z kolena stříkačku a půl tekutiny s krví. Za další týden jsem měla jít na kontrolu a prý, že když to bude stejné, tak mě pošle na operaci. O týden později jsem přišla (přesněji doskákala) k ordinaci, kde bylo napsáno, že pan doktor zkolaboval, a že minimálně měsíc nebude ordinovat... Takže jsem po 3 týdnech "léčby" nevěděla v podstatě nic. Druhý den mě mamka odvezla k jinému specialistovi, který mi z kolene opět vytáhl přebytečnou tekutinu, a kde jsem se dočkala i rozsudku. „Je 50% šance, že vám ten přetržený zkřížený vaz sroste, zatímco vám bude srůstat ten natržený postranní vaz. Což by bylo úplně ideální, zároveň je to i šetrnější pro tělo než operace.” Po dalším měsíci ledování a válení se v posteli

Nespouštěj další cyklus utrpení, stejní herci, pouze  nové znění.  Kdo jsi , že si sám sebe dovoluješ soudit? Kdo jsi , že si sám sebe dovoluješ trestat? Co takhle s jedním přestat? Všichni lžou, to je fakt, tak  proč  popíráš to, že  lžeš sám sobě ? Zpozorni aspoň ve výrobě, zkus myšlenkový audit.

Nestačí to, je to málo za ještě víc  jako poslední měsíc.  Snaha být nejlepší verzí mé osoby, jenom mění podoby... Bolí to.  Co když nespím?  Co když už nesmím?  Bojovat za lásku nemá cenu, stejně tak vzdávat se lásky. Chtít bolí  a nechtít taky,  protože  nemůžeme jen tak zvolit. 

Všeobjímající definice skrývá krásu života. Není  to  o tom "Chci více". Je to v tichém zírání, že i to týrání někdy nezraní, a že vše je tak, jak má být. Tak  zapomeň  na tu sebevražednou misi, nebo se připravíš o štěstí , které tvé temné časy věští.

Možná se vyhýbám radosti,  a možná se miluji pouze v propasti.  Žádná věc totiž není nemožná  protože i vesmír ,  jež na stůl položil obnos citů,  někdy prohraje,  neboť se vytratí do úsvitu.  

S odstupem časové osy zapomínáme na přesčasy,  na bolesti i stesk,   na známosti,  ba i na výplatní šek.  Ani opožděný letošek  nesundáme z rohožek před vchodem. Jen na ten svůj letmý úsměv chytneme celé hejno zážitků  z tiché minulosti . 

S vášní rozumu všichni zvážní jako kdyby šlo o tebe o tvou osobu.  Zůstaň aspoň po dobu krizových stavů neb bez tebe  ztrácím hlavu.  A tak i já s vášní rozumu skládám omluvu za tak pošetilé touhy

Dobře vím,  co je to ztratit z dohledu cíl a taky vím,  že některé věci se nikdy nedovím.  A protože to vím, tak nevím,  které věci nevím. 

Někdy prostě nevidím realitu,  jen chabou dualitu a boj. Boj s ostatními,  ale především se sebou samým. Tak mi to prosím promiň. 🤕

Jsem  pro tebe jen zrnko   prachu v tvém oku. Vlastně  jsem  pouze stínem toho zrnka.  Víš,  míjíme se jako den s nocí, neboť já jsem bez světla přeci. Není to tak, že ho  nechci,  já   po něm  toužím , ale okolí tím soužím, neboť  jako černý trpaslík ho jen pohlcuji. A  tak  jen přežívám   v almanachu.