Já živel - Peddy 33

Prokletý čas uprostřed našich slibných myšlenek. Proč do toho nikdy neinvestujeme stejně? Proč se srážíme s realitou, že i jen doufat je troufalé , ba co víc dokonce až nesmyslné. Naše sváry nás bohužel nepojí, jak tomu v materiálním světě bývá. Noc je sice pomíjivá, ale rána jsou pak navždy jiná. Byla s kapkou vína, jenže já víno nepiju , a tak jsem ji uklidila.

Schylovalo se k dešti a já na předměstí sbíral novinové klestí. Kolem se vznášely zvěsti o bolesti a přesně takové laskavosti jsem svíral ve své pěsti.

Snažíme se slovy zachytit to nepopsatelno, tu chvíli prázdna a souznění, ač ani v českém znění pro to vyjádření není.

To co živí válku,  je jen náš strach z neexistence  a ta vysoká hra pokru v pozadí.

Neprosím . Již neprosím o odpuštění. Jsem  v zajetí přijetí. V perleti svých snů se přátelím  s noční můrou . A spolu, my dva jsme neporazitelní. Nerozlučná dvojka Pěrestrojka

Až pochopím lež, začnu pohrdat pravdou, neboť lež je založena na dvou...

Dívám se do dáli a kladu si otázku: Zda-li jsme to už vzdali? Válka nemá vítězů jen dalších generačních řetězů a traumat...  ... Veškeré pomníky ztratily význam, když je stále zapotřebí obětí... ... v tom případě jsme všichni  poražení.

Když je mi smutno, jen hledím do dáli a pozoruji hvězdy. A přemýšlím nad tím jestli. Jestli jsme opravdu tak malí, když jsme dětmi.... Jestli jsme opravdu celí, když nevycházíme ze tmy... Celí nebo rozpůlení, dnešní běžné rozdělení, pod zástěrkou nic mi není. Brr -nění A  možná  ani na tom  nezáleží , jaký by byl tenhle svět  bez lží ? 

V souhvězdí se hvězdy nehádají o své místo. Prostě jen tím, že jsou, někam patří.

Termín:  10.8. - 20.8. 2020 cesta: Nová Sedlica--> Kalinov,  půlden v Košicích   - kulturní zakončení Medzilaborce - Muzeum Andy Warlholla  - cca 89,1 km, 8 dní terén, krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Barča,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Poloniny: Vandr na hranicích Slovenska - trasa (bude brzy) Celkový souhrn:  Vandr na hranicích Slovenska - Poloninské toulky [SONG] Předchozí část:  Vandr na hranicích Slovenska 9. část - mlžný les jako z hororu   19. 8. 2020 Po vydatném ceďáku jsme se vyhrabaly z našich pelechů v 7 hodin. Naše žaludky jsme zaplnily úplně posledními ovesnými kašemi a čaj připravila Barča s bylinek, co nasbírala večer před tím. Kolem 8 hodiny se neprobouzel okolní les, ale technika, která se postupně přibližovala k našemu místu přespání. V 9 jsme konečně sbalený opustily náš nocleh. A jelikož Majda řekla, že je den čistého prádla, tak jsme vytáhly těch pár posledních kusů oblečení a relativně vyvoněný, jak je to v takových podmínkách jen možné, jsme vyrazily směre

Pro jednou si nebudu na nic hrát a půjdu rovnou k věci. Pro jednou ti nebudu lhát, ať nemusíš poslouchat ty kecy. Řeknu ti to na rovinu nemáš tušení, kdo já jsem  a já už vůbec, kdo jsi ty. Jsme v tom ale spolu. Nedívej se dolů. Tak zahoďme naše štíty, neboť támhle za tím lesem máme naší domovinu.

Dovolit si něco cítit to je dnešním bohatstvím. Neboť každá role života je často jen herectvím na úrovni   dokonalé sebekontroly na cestě ze  školy . A tak jen  recyklujem své  ploché dny  a zážitky. Je libo žiletky? Neboj stejně nic necítím , takže mě to ani nenapadne ani za dne natož v noci , když sílu ztrácím...

Kalendář akcí překvapil i tu mírovou frakci dnem, jenž začal něco, co nedávalo smysl.