Já živel - Peddy 33

Piš,  jak potřebuješ. Když píšeš,  jsi otevřenější. Když píšeš, patříš mezi místní blázny. A i   když nepíšeš, píšeš aspoň svůj život. Takže psaní zkrátka není  prázdný . Je tvoje, moje. Je všech, kteří bloudí, ať už ve dnech nebo ve snech. 

Hlavní hrdina, silná osoba s charakterem, jde si za svým a získává to srdcem. Ovšem srdce je postřeleno a osud tě sráží na koleno A v tu chvíli jsi to jenom ty a nikdo jiný tě nevytáhne zpátky, spíš po tobě šlapou jak po kvalitní dlažbě. Nikdo tě nevezme do jámy lvové a necvakne ti podpůrnou karabinu za pas. Nikdo ti neukáže to, kým jsi býval tehdy  a kým sice stále jsi, ale ukrýváš to v pevné skále. A tak se s největší pravděpodobností nevrátíš domů,  to po čem toužíš a kvůli čemu stále trpíš. Protože být hrdinou je možná jen  Kontraproduktivní  neboť  hrdinu uzvedne jen hrdina sám. Žádnej film to ale neříká, protože i hlavního hrdinu zvedají lidi. 

Jsem-li kapkou v moři, pak již nevěřím, že jsi nejkrásnější formou vody. 

Vandr na hranicích Slovenska v Poloninách byl sice dosti deštivý, ale to nám nemohlo v žádném případě zkazit náladu, a tak jsme si užívali nejen výhledy, Slunce ale i vydatný déšť. Po vandru opět slovo dalo slovo a vznikl další song o putování krajinou s krosnami na zádech. Takže nejlepší okamžiky jsou zachyceny nejen na skvělých momentkách, ale i v textu. Podrobněji popsanou celou výpravu naleznete v písemných zápiskách: Vandr na hranicích Slovenska - 1. část Při sledování a poslechu videa se dozvíte, jak jsme to celé nakonec přežily a určitě se i pobavíte. 

Pamatuji si, jak mi slova nedávala smysl. Jak mozek do všeho zapojoval mysl, jak za každým veršem měl být reálný význam. Ten význam který je známý a kdo ho nevidí, je hloupý, neboť právě ten jediný je správný. Tak nám to předkládali na škole... Jaká to pošetilost... Poezie žije v nás.