Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 9. část - vítr, krize na skále a alkoholový rauš
Termín: 22.8. - 2.9. 2021
cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei
- cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg)
účast: Majda, Barča, Klárka, Já
Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy)
30. 8. 2021
Budíka jsme sice měli na 8. hodinu, ale jelikož venku foukal docela silný vítr a déšť hlasitě bubnoval do střechy, tak jsme ještě ve spacákách vyčkávali, jestli se počasí venku umoudří. Během čekání jsme se nasnídali a dlouhou chvíli jsme si krátili zpěvem a hraním na guitalele. Takovouhle pohodičku ve spacácích jsme rozpustili kolem 12 hodiny, kdy už bylo jasný, že musíme vyrazit počasí nepočasí.
ranní vůně kávy
spacáková pohodička s živou hudbou
náš zápis do místního deníku v útulně (Refugiul Gărgălău)
S krosnami na zádech a v pláštěnkách jsme začali hned ostře stoupat, takže jsme se rychle zahřáli. Na hřebenech začalo pak celkem slušně foukat. Ohřáli jsme se jen chvílemi, kdy trasa vedla na jižní straně hřebenů, ale na žádné pauzy to nebylo.
momentka padajícího klobouku a viditelnost na 3-4 metry
stoupáníčko na zahřání
nejvyšší vrchol dne Gărgălău (2159 m)
Oběd jsme si dali po 2. hodině odpoledne v závětří skalního výběžku, ten jediný totiž dokázal zařídit, aby vařič chytnul a uvařila se voda. Naše celodenní trasa totiž vedla z 90 % výhradně po hřebenech, což znamenalo, v tomhle psím počasí žádnej přístřešek na odpočinek a zátěžový test pláštěnek. Na mě vyšel travellunch s vydatnou čočkou a Majda s Klárkou si pochutnali na divokých houbách a jako desert měli opět proteinovku. Já jsem v batohu ještě objevila Mandlový a Arašídový krém, takže jsme měli ještě chuťovku navrch. Arašídový krém byl dokonce tak ztuhlý zimou, že jsem ho musela nechat najindy, jelikož nešel vůbec vydolovat z tuby ven. Počasí se trošku umírnilo, přestalo sice pršet, ale konzistence mlhy zůstávala pořád stejná.
obědová pauza
nejdůležitější je pravidelné doplňování tekutin
Po luxusním obědě, jsme pokračovali stále dál po hřebenech a v otevřených prostorech se do nás vítr opíral tak silně, že dokonce v jednom místě Klárce odnesl pláštěnku na bágl. Naštěstí ji mohla dohnat, jelikož ji vítr naštěstí nehnal až dolů do údolí.
exluzivní záběry z terénu 😂
Po dalších několika kilometrech jsem museli udělat přestávku na záchod, člověku se do té zimy fakt nechce, ale když musí, tak musí. Rychlost záchodové přestávky byla rekordní a pokračovali jsem dál, protože jediná možnost, jak se zahřát, byla pohybem. Popravdě jsme se o kousek dál nejen zahřáli, ale i doslova zapotili, neboť červená trasa vedla přes skalní náročnější úsek.
ten naivní úsměv před skalní částí trasy 🙈
V kritickém místě, kdy bylo nutné vyškrábat se po skalní stěně o metr výš, jsem špatně našlápla, sklouzla mi noha a svezla jsem se po stěně s krosnou dolů. Díky Klárky (ta byla už nahoře) podání ruky před mým pokusem vylézt výš, jsem dopadla jen na pěšinku, pod kterou byla docela strmá kamenitá rokle. Zatímco Majda za mnou zažívala infarkt v přímém přenosu, Klárka tvrdila, že je to v klidu, že mě drží a já pod sebou opatrně nohama hledala pěšinku, že tam fakt je. V této situaci by se mohlo zdát, že bych se mohla bloknout a muset si dát pauzu, ale právě že vůbec, jen jsem změnila logistiku při stoupání. Jelikož mám vždy guitalele přivázané z čela batohu, tak mi to přirozeně mění těžiště celé zátěže a víc mě to převažuje dozadu, proto jsem se nemohla blíž přitisknout ke kolmé stěně skály. Musela jsem proto sundat krosnu, holky mi ji vytáhli nahoru, a pak jsem to v klidu vylezla bez zátěže. Bylo jasný, že jinudy cesta nevede, a tak jsem nahodila batoh a lezli jsme opatrně po skalách dál, aniž bychom věděli, jestli to po pár metrech bude horší nebo lepší. No bylo to sakra náročný, ale už to nebylo tak kolmý, co mi dělalo ale větší starost bylo, že začínalo zas pršet. Naštěstí jsme to nejhorší zvládli ještě za relativního sucha, a pak jsme pokračovali už jen pěšinkou po hřebenech.
tohle už je ta bezpečnější část, takže s kronou na zádech
Barča zkušeně stoupá vzhůru
Zrychlili jsme tempo, protože počasí bylo vážně neúprosný a já s Majdou jsme pokračovali jen v bundě, přestože začalo pěkně cedit. Vítr si svoji sílu na hřebenech velice užíval a doufali jsme, že už spatříme útulnu, která byla v mapě. V plánuj jsme sice měli jít dál, ale počasí bylo tak šílený, že nebylo, reálný si pak někde postavit zasucha stany. Proto jsme vzali víc než za vděk malou skoro polorozpadlou útulnou. Samozřejmě jsme se modlili, abychom byli jediní blázni, co se tam v tu dobu vyskytovali a nikdo tam nebyl.
Odpadky byly nejen kolem ale i uvnutř útulny, no byl to takovej squatařkej kutloch, ale pro nás to byla spása. V útulně jsme se postupně převlíkli, jelikož místo na stání tam bylo pro jednoho, zbytek vyčkával na palandě. Majda s Barčou zalezli nahoru a já s Klárkou jsme zůstali dole, a tak jsme vyfásli funkci kuchyně. Když jsem se převlíkla z totálně nacucané bundy, zjistila jsem, že mi částečně propršela pláštěnka na batoh v oblasti spacáku. Spacák se trošku napil dešťové vody, ale jen v oblasti nohou, což byla ta lepší varianta, zároveň až v tuhle chvíli mi začínalo docházet, že to moje svezení po skále bylo sakra nebezpečná věc.
díky bohu za střechu nad hlavou (Refugiul de sub Ineu)
Jelikož jsem byla zmrzlá jak sobolí bobek, dostala jsme nakázáno se zakuklit a Klárka zavelela vytasit placatky a ohřát vše, co šlo. Nejdřív jsme začali čajem s rumem, pak přišel teplý travelunch, a pak přišlo další kolo čaje s rumem. Nakonec se spotřebovala nejen Klárky placatka rumu, ale i moje skoro celá placatka ořechovky, kterou sebou tahám zásadně na ráno kvůli správnému trávení. Při otázce kolik té ořechovky Klárka může použít, jsem řekla, že je to jedno, páč táta stejně pozná, že mu ubylo ve flašce, neboť jsem mu ji vyfoukla ve špajzu. Takže Klárka obrátila skoro celou placatku a v třetí várce čaje s alkoholem to byl spíš už jen teplej alkohol. Nutno říct, že to zabralo a já už po večeři mohla hrát na guitalele, páč mi rozmrzly prsty na rukou. Jediná nevýhoda byla, že člověk musel z toho teplejšího stavu občas ven do zimy na záchod.
druhá várka čaje s rumem 😆
kdyby se dalo hrát uvnitř spacáku, tak to udělám ❄
Za ty dvě a půl hodiny rozmrzání než jsme šli spát, mi dokonce trochu uschnul spacák a už nebyl mokrej ale jen vlhkej. Když se mi pak povedlo uspat mými písněmi horní patro (Majdu s Barčou), porovnala jsem se i já s Klárkou s krosnami a guitalelem tak, abychom se komfortně mohli natáhnout ke spánku. Zhasla jsme čelovku a příjemně zahřátý a omámený alkoholem jsme se celkem rychle odebrali do říše snů.
Další ráno jsme doufali, že až se probudíme nebude aspoň pršet... Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 10. část - střet s civilizací, čtyřhvězdičkový hotel
Komentáře
Okomentovat