Když přežiješ svoji smrt, cítíš se jak vzkříšený. Zjistíš že život má smysl, ikdyž máš pocit smíšený. Zázrak je jen dokázat se nadechnout rázem užíváš si všech maličkostí. Ten krásný návrat domů, je jako dětská radost ze sladkostí.
Ať mám třeba sto párů bot, neumím hrát z lásky not. Ač jsem nevídaným inteligentem, mám problém s dnešním tempem. Kéž by se čas vrátil zpět, třeba tam kdy mi bylo pět. Žádné starosti a jen radosti, být zas rodičů milé ratolesti. Zažít znovu upřímné dětské vítězství, poznat se na hřišti, v tom hradě přátelství. Vyměnit bonbónek za hračku, a neřešit rozbitou vypalovačku.
Občas zajdu jen tak do kostela, i když jsem bibli nikdy neviděla, někdy si ji možná vychutnám, ale k nějakým věcem musím dozrát. Čtu a prej čtu dost a dávám tomu přednost před televizí. Nevyznám se v alkoholu, divností prý překypuju. Rovnám věci na okraji stolu a vážnosti se nevěnuju. Kácím se pod nátlakem, a proto mým příznakem je nerozhodnost.
Za těch 5 let na základce pak 8 let na gymplu a momentálně nějakej ten semestr na vysoký, mám pocit, že jsme strašně zabedněná a nepřející společnost. Nevím, ve skutečnosti tomu tak nemusí být, ale jde spíš o pohled jedince. Ve škole po nás chtěli jen jednu správnou odpověď, protože tak fungujou testy teda mimo matiky a možná fyziky. I když u těchto předmětů se často učíme jen postup a je nám jedno, proč tomu tak je, protože prostě není čas, pochopit to do hloubky. To by se člověk musel vážně zabývat učením každý celý den i přes víkendy a volna. To že se učíme někdy až moc a často zbytečných informací je jasné asi každému, ale jde o to, že pokud neřekneme správnou odpověď jsme považováni za hlupáka. Posměch, stud, znemožnění před ostatními a nakonec to nejhorší další důvod pro projevení se našeho zlého ega. Možná to vypadá, že tady dělám z mouchy velblouda, ale právě na těchto velkých maličkostech záleží, protože se nabalují a nabalují, a my se potom dostaneme do bludného kruhu, z...
Chtěl bych být vypravěčem svého života Vždy ví co se stane, jako nezvratný osud. Přiběh, který vypráví, je plný bezpráví, štěstí, pomluv které nic dobrého nevěsti, rozhodnutí, lží, lásky a nekonečných starostí. Umění je odejít v čas, kdy nad obzorem nezbývá žádný jas.
Potápíme se níž a níž, tam kde není už žádná skrýš. Pálíme za sebou mosty a světě div se, že nás nikdo nezachrání od utonutí. Spíme, jíme a víme, že všechno smíme, dokud zákony neporušíme. Je to osamělý život nemít průvod, který tě podporuje. Průvod přátel, no tak neříkej, že bys ho taky nechtěl. Společná síla, víra, měřítko svobody a žádné náhody. Dovol si nezvládnout vše sám, to společné nepotrvá věčně, tak si to užívej konečně.
Komentáře
Okomentovat