Já živel - Peddy 33

Je-li osvobozující uznání toho, že všichni lžou, pak jsem jen lodí narážející od jezu k jezu.  Neboť z porozumění se stává mýtus. Ovšem když kolem projde pravda jsem v extázi strachu i z jejího prachu.

Je těžké být introvert  ve světě extrovertů.  Je lehké nechat se unést,  je lehké propadnout internetu. Je lehké být pod tlakem,  ale je těžké ustát tu bolest. Je šíleně složité být introvertem   v této extrovertní společnosti. Je sakra těžký být sám sebou obzvlášt když jsme jen ve dvou .

termín: 22.12 - 23.12. 2019 cesta: Pačejov - Neurazy - Nekvasovy            cca 24 km účast: Emil, Linda, Ája, Lola, Klárka, Kačka, Majda, Já video: Vánoční vandr (video) Dne 22.2. 2019 jsem já s Lindou, Majda s Lolou a Kačka s Ájou vyrazili na nádraží na vlak v 8:53. Cestou jsem si ještě koupila nějaký jídlo v obchodě. Byla to velice vtipná situace aneb byla zlatá neděle a já jakožto jediný zákazník v celém obchodě s krosnou na zádech. Po rychlo-nákupu jsem holky došla na nádraží, kde se samozřejmě zamotala Linda s Lolou, přestože byly přivázaný každá k jiné tyči od zábradlí.  Když přijel vlak, Klárka musela skoro vystoupit, abychom zjistili, kde sedí, u nových vlaků regiopanter nejdou totiž otevřít okna. Zkrátka mávání za oknem vám nepomůže, když jedete v posledním vagónu. Sotva jsme podrbaly Emila a usadili jsme se, už jsme pomalu vystupovali, neboť jsme jeli do stanice Pačejov, kam trvá cesta nějakých cca 10 minut.  občas je to cestování s hafíky dost vtipný V Pačejově

RŮŽA: Čau Zdeno, hele už jsi slyšela, že Novákovo mladá letěla... ? ZDENA: Cože počkej, jakože měla nějakýho amanta? No aspoň si našla pořádnýho pracanta, vždyť Novák je takovej kecal to je hrozný. Říkal, že mi opraví plot a skutek utek. Už to bude tejden a nic.  RŮŽA: Hele Mařka už jde, jen doufám, že mi zase nevykoupí rohlíky jako posledně. MARUŠ: Ahoj holky,  já musela ještě na počtu než tam bude zas fronta na půl hodiny, o co jsem přišla?  ZDENA: Ale Růža řikala, že Nováková už má nějakýho pořádnýho milence.  MARUŠ: Tak pořádnýho jo, jakože je to chlap jak hora?  ZDENA: No já ho neviděla se zeptej Růži. MARUŠ: Počkej, ale ty máš ten rozbitej plot, tak jsem myslela, že ti přivedl Žeryka domů.  ZDENA: Hele mýho psa do toho netahej, ten je rád, že může honit slepice, parchant jeden.  RŮŽA: Hej Zdeno, ty tak kecáš, to je hrozný.  ZDENA: Jak kecam, vždyť já řikam jenom, co slyším a ty si s tím přišla viď. RŮŽA: Zdeno.  ZDENA: No co

Svítá a ty si nejsi ještě jistá, zdali jsi pesimista. Pro Krista vždyť všechny ty místa, který znáš,  víš ta, kde není policista,  jenž kontroluje,  jestli  jsi čistá , jsou  tvůj přístav .

Na rozlehlé pláni,  skončilo to, co se už dál nepohání.  Nejhorší nejsou kopce  nebo sjezdy z nich, ale ty nekonečně dlouhé roviny,   které se nedají zvládnout ani z poloviny.  Tam nezáleží na žárovce  ale na vozech jídelních.

S jedním šípem v srdci ,  cítíme tu životní revoluci.  Drží tep i krev v těle. Víš,  šípy nejsou nepřátelé.  Spojují nás, zásah necítíme tak jako vytáhnutí,  to totiž otvírá ránu asi tak jako kafe hlavně po ránu.   Neboť každý den je o tom ,  jak ho začneme.