Já živel - Peddy 33

Po úplně prvním vandru - Šumava , jsme vyrazili už jen ve 3 lidech ke krásám řeky Střely. Tentokrát již trochu poučeni jsme nebrali tolik věcí a Vítek nechal doma náhradní boty a i dokonce konzervy, které nahradil nějakou lehčí alternativou. Pravda ale je, přestože tenhle vandr byl o dost kratší než na Šumavě, že únavu z nachozených kilometrů v tomhle případě vystřídala trochu lenost. Aneb poho, pohoda, pohodička.  Nicméně nám bylo jasné, že na další vandry bude potřeba sehnat pár dalších lidí do party, protože ve 3 lidech je to takový nepraktický. S těmi pár zkušenostmi z předchozího roku jsme se i tentokrát potýkali s nějakými nedostatky, jak jsme to zvládli užít můžete vidět ve videu tak na něj mrkněte. ;)

V propadlišti dějin, leží jen umučené nevím. Protože kdyby nevěděli, možná bychom spolu žili v míru na jedné planetě a né jen v nějakém státě.

Řeklas :                                     Vezmu tě jen za ruku, mohu? Pohledem si mi sundala brnění Pak jsi dodala:                                     Tak jdem? A já jen se zatajeným dechem  zírala na tvá křídla.  Než jsem se stihla zeptat kam, řeklas:                                       Pojď projdem spolu mechem.  A v tu chvíli jsi vzlétla a vytáhla mě z podsvětí. Řeklas mi spoustu slov:  ... ale                                 jen některá srdce protnou ti                                      a některá tě zarmoutí. I přes to všechno tvá svatozář svítí dál. Mně jen blesklo hlavou:                                 Kdyby vše šlo vyřešit poslechem                                  tvých slov a spoustou jídla.

Loňský rok jsme zakončili stylově, před Vánoci jsme se sebrali a vyrazili na poslední vandr v roce. Jelikož všechno na cestě klaplo úplně skvěle, možná se z toho stane taková každoroční tradice.  Podrobněji popsanou celou výpravu naleznete v písemných zápiskách: Vánoční vandr To nejzajímavější je ve videu, tak se na něj podívejte. 

A možná žiju v jiném těle  a možná ani to,  není pravda  Hele  kdo ví, co je skutečné,  a proč nejsou city zbytečné ?  Víš,  stejně to jednou všechno skončí v rozbitém  společném  oblačně.

Nejde o nás a nikdy nešlo.  Tak koho z vás už tohle přešlo? Vždy šlo o naší vesmírnou hodnotu. O to že jsme jeden z těch klenotů,  kteří nevěří v sebe, ale vesmíru,  že vyšší záměr je i v omylu.