Příspěvky

Fotografie, když člověk žije

Na starých fotkách
vidím člověka plného energie
který teď
a tady žije.
Plného života
žádný strach či jistota
Jen symfonie bytí
Respekt a dokonalost vztahů
bez obalu
bez závisti
a s koncem bolesti
Na starých fotkách
je zachycena má podstata,
která se postupně vytratila,
byla milá
než celá shnila. Možná i díky společnosti,
neb
jiní hosti
byly vpuštěny do mého nitra.
Tak zas zítra
Tvoje pitva

Chvilková slabost reality 

V tu jednu chvíli  uvěřím v život  v souznění,  že snad nemusíme přežívat na koleni  a možná i ten skřivan  jednou přestane křičet,  že jedině u slečen má být obraz svlečen do upřímnosti.

Nedostižně ve střižně

Nedostižně sedím ve střižně.

Sedím

a sleduji,

která slova sou stejné jako já,

nedostižná.

která nejdou vystřihnout

která nejdou vložit, 

protože je člověk nestačil prožít

A tak stále sedím ve střižně

a myslím si bláznivě,

že dokážu celý děj zvrátit.

Již promítnutý příběh

skrz minuty neoddělím,

a proto

se stávám 

bdělým

Tvůrčí amnézie

V prázdné místnosti  dáváš moc své pozornosti  zahalené do pláště kreativity.
Hlubokým nádechem spouštíš  ten tvůrčí proces jednoty  bez zářezu do paměti.

Nevíš o čem mluvím? 
Nespěchej.
Já vím,  že o tom budeš vyprávět jednou ty.

(s)bohem

Každý jsme svým vlastním bohem,

a proto všem hejtrům,

říkám (s)bohem,

neboť jim asi chybí,

když i k sobě jsou jak cizí.

Přímo do očí

S lístkem na poslední spoj se rozpouštím v prostoru dochází mi benzín ducha.  A střecha?
Ta se propadla  už při poslední kontrole  komisí pro kolaudaci života.
Počkej ta...?  um, ta ... 
Jo ta ... podstata.

Ve slabosti domněnky

Právě v domnění, že to silné znění našich srdcí spustí dekadenci, rozpoutáme kruté bouře, kde naše další část zemře.