Občas zajdu jen tak do kostela, i když jsem bibli nikdy neviděla, někdy si ji možná vychutnám, ale k nějakým věcem musím dozrát. Čtu a prej čtu dost a dávám tomu přednost před televizí. Nevyznám se v alkoholu, divností prý překypuju. Rovnám věci na okraji stolu a vážnosti se nevěnuju. Kácím se pod nátlakem, a proto mým příznakem je nerozhodnost.
Potápíme se níž a níž, tam kde není už žádná skrýš. Pálíme za sebou mosty a světě div se, že nás nikdo nezachrání od utonutí. Spíme, jíme a víme, že všechno smíme, dokud zákony neporušíme. Je to osamělý život nemít průvod, který tě podporuje. Průvod přátel, no tak neříkej, že bys ho taky nechtěl. Společná síla, víra, měřítko svobody a žádné náhody. Dovol si nezvládnout vše sám, to společné nepotrvá věčně, tak si to užívej konečně.
Všechno je přesně tak, jak má být, jen člověk je nespokojený, protože lidé nepřestávají snít. Sní si napříč realitou a nevidí pravou skutečnost. Není lepší ani horší, je taková jaká je. I tohle je jen báseň s myšlenkou, pro někoho je křížovkou a pro někoho jen další tajenkou.
A když najednou přestanu, tak možná už budu jinde. Možná že už nenapíšu ani verš ani jediný rým, ale bude to tak správně. Ztratit znamená získat něco jiného, protože pro všechny je dost dobrého. Neboj se napsat a nebo nepsat, když to tak budeš cítit, nemůže tě přece nikdo nutit. Když se otevřeš lidem, poznáš i jiný než jen sledovací dojem, protože komunikovat a jen mluvit jsou dvě rozdílné věci. Jakože slova od srdce jsou úplně jiné než převzaté fráze jménem kecy. A když přestanu psát možná, že budu žít třeba jen ve stanu a nebo se vůbec nic nezmění.
Termín: 19.8. - 27.8. 2018 cesta: Bijelo Polje --> Kolašin, den v Baru a den v Bělehradu - přes National park Biogradska Gora (výstup na Crna Glava 2319 m n. m.) - cca 70 km, 5 dní terén, krosny (cca 28kg) účast: Barča, Já, Klárka, Majda, Vítek Celkový souhrn: Cesta do Černé Hory - video Předchozí část: Cesta do Černé Hory 5. část - dny v horách 24.8.2018 Po ranní každodenní rutině jsme si naší trasu zkrátili přes louku a pokračovali po cestě, která vedla přímo do města Kolašin. Když už jsme měli celé klesání skoro za sebou, dali jsme si ještě v lese oběd, a pak jsme vylezli kolem něčí zahrady na silnici, kudy vedla naše červená stezka. Bylo zajímavé, že moc obydlí nemělo ohrazenou zahradu, a tak jsme si dovolili vzít si pár ostružin, kterým nešlo odolat, protože se u pěšiny úplně nabízely. nelze projít bez ochutnávky, ostružiny velké jako kašt...
Když přežiješ svoji smrt, cítíš se jak vzkříšený. Zjistíš že život má smysl, ikdyž máš pocit smíšený. Zázrak je jen dokázat se nadechnout rázem užíváš si všech maličkostí. Ten krásný návrat domů, je jako dětská radost ze sladkostí.
Komentáře
Okomentovat