Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 10. část - střet s civilizací, čtyřhvězdičkový hotel
Termín: 22.8. - 2.9. 2021
cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei
- cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg)
účast: Majda, Barča, Klárka, Já
Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy)
31. 8. 2021
Ráno jsme začali stejně jako jsme večer skončili, a to snídaní ve spacácích, protože z teplého pelechu se po předchozím mokrém a studeném dni vážně nikomu z nás dvakrát nechtělo. Kolem půl deváté jsme byli sbalený a vyrazili jsme do té zima a mlhy, která se přes noc vystřídala s deštěm. Přestože jsme většinu cesty dost zřetelně klesali, vítr neustával. Nicméně když si ráno člověk musel v mém a Majdě případě vzít na suchou mikinu promočenou bundu z předchozího dne, tak vítr docela ocenil. Protože jediná možnost, jak usušit softshelku byla jedině na sobě. Upřímně bych to nazvala jako ideální sušící proces, zevnitř tělesná stála teplota a zvenku středně silný vítr.
Díky budko za přístřeší! (Refugiul de sub Ineu)
Klesání, klesání, všechny chmury v mlze zahání ....no spíš ne 😅
Během pár hodin intenzivního klesání jsme narazili na velkou budovu, která se zdála býti obydlím bačů pobývající se svými stády v horách, ovšem podle mapy to byla současně i veřejná útulna. Vzali jsme proto za vděk přístřeším a schovali se dovnitř na chvíli před větrem. Já s Barčou jsme si udělali na zahřátí polévku a Klárka s Majdou zatím vyrazili doplnit vodu k pramenu.
prostě totálně dokonalá chajda
čas na zahřátí teplým jídlem 😎
nejlepší kadibudka s výhledem do kraje, vyzkoušeno 👌
Po doplnění energie a tekutin jsme pokračovali v klesání. Velice příjemné bylo, že čím víc jsme se blížili dolů k městu Rodna, kam jsme měli namířeno, tím víc se zlepšovalo počasí. Proto jsme se rozhodli dát si další pauzu a nabrat teplo a vitamín D ze sluníčka u napajedla, přestože jsme vodu dobrat nepotřebovali.
Vidíš to, co já? Co? Vládce náš, Slunce naše jasné! 😍
letos vody víc než dost a chleba taky ;)
Cesta se pak od napajedla změnila v pravidelné houpáčky nahoru a dolu, což Barče úplně moc nesedlo, a tak jsme dělali pravidelné kratší přestávky na vyrovnání tlaku a dechu. Nakonec si Majda s Barčou vyměnili krosnu pár kilometrů před finálním klesáním do civilizace, aby se Barče lépe šlo. Neboť Barča měla utržený prsní popruh na krosně, byla nutná úprava zátěže, a jelikož Barča je fakt prcek, posouvali jsme ještě u krosen výšku popruhů na ramena.
po modré dolů do údolí
jídlo v civilizaci se blíží
Když jsme došli do města, Klárka hned zamířila do prvního obchůdku, na který jsme narazili. Náš směr cesty v civilizaci byl jasný, podle recenzí na Google Maps jsme zamířili do pizzerie. Ovšem v realitě to vůbec žádná pizzerie nebyla, přestože na menu měli nabídku pizz. Byl to takovej bufet a sednout jsme si šli prakticky k někomu na zahradu, kde jsme čekali než nám ta slečna udělá 3 porce kebabu s hranolkama a jednou speciálně křupavá křídla s hranolkama pro Klárku. Pití jsme si vzali z lednice, vedle které jsme seděli, Klárka samozřejmě všem dovalila nějaký tradiční pivo s jelenem na etiketě, jiná možnost zkrátka nebyla.
na „pizzeri” u někoho na zahradě to nebylo vůbec špatný 😆
Klárky láska k jídlu se prostě nezapře ...
Po uspokojení nejen našich žaludků, ale i ega chutným a smaženým jídlem, jsme se rozhodli vydat najít místo k přespání. Došli jsme k hotelu Ineul, který měl sice 4 hvězdičky, ale zároveň měl taky celkem kontroverzní hodnocení podle recenzí na Googlu. Nic jiného k přenocování tam ale nebylo, takže jsme zapluli dovnitř.
Nejdřív jsme si připadali jako totální idioti s krosnami a né úplně vyvoněný při příchodu do celkem luxusně vybavený haly s podlahou z mramoru. Ovšem po zaplacení 50 Leu na jednoho a projití těch "vymazlených dvojlůžkáčů" jsme pochopili, že je to naprosto naše úroveň vybavení. Pokoj sice obsahoval televizi a telefon, ovšem bez zapojení do zdi a sprcha sice vypadal fakt pěkně, ovšem nám s Barčou nešla sprchová hadice jen kohoutek. U Majdy s Klárkou vedle sice sprcha fungovala správně, ale taky si nemohli stežovat na nedostatek studené vody stejně jako my s Barčou.
hotel Ineul
ani ty palmy nedokázaly změnit teplotu vody na tropickej ráj
4 hvězdičky jsou 4 hvězdičky, Google a klíčenka mají vždycky pravdu🤷♀️
Takže po falešném očekávání teplé sprchy jsme po té studené nejen metaforicky, vyrazili do města projít si okolí a omrknout železniční zastávku, odkud jsme měli naplánováno další den odjezd. Podle mapy jsme sice koleje našli, ovšem vlaková stance byla spíš vrakoviště a budova byla ve vlastnictví nepřizpůsobivých a na první pohled né zrovna milých občanů (proto jsem usoudili, že tam pravidelně nic moc nejezdí).
možná i ty auta jsou víc provozuschopný, než ty koleje...
Cestou zpátky k hotelu jsme se zastavili ještě v CAFEBARU, samozřejmě i tenhle podnik jsme vybrali opět podle Google Maps, který v realitě vypadal úplně jinak. Vlastně co bylo podle fotky jediné stejné byla lokace a název podniku. Vešli jsme dovnitř a byl to totálně luxusní místní zážitek. Dvě místnosti, kde bylo pár místních stálých zákazníků, pár automatů a bar bez pípy, pivo se podávalo pouze v lahvích (asi jsme v Česku moc zhýčkaný). Klárka s Majdou si odvážně dali pivo, když už jsme tam teda vlezli. Sedli jsme si na gauč a po pár minutách nás začal oslovovat místní jouda, jak nám pak vysvětlila gestem na čelo barmanka, kterej znal max. 5 anglickejch slov, s kterými si naprosto vystačil: Beautiful ladies, kiss, money, 50 dolars.
Nezáleží na tom, jestli jsi v tý největší díře na světě, ale s kým tam jsi. ✌
Po chvíli ho barmanka a jeden mladší týpek, kterej s námi prohodil pár slov, uklidili do vedlejší místnosti na své obvyklé místo. Barča ještě než holky dopili pivo odešla, že počká venku, neboť jí úplně nedělalo dobře to kouření velice kvalitních cigaret uvnitř baru.
Situace se ale vyvinula tak, že nám po chvíli psala Barča, že šla dál po hlavní, protože ten týpek z baru šel stále za ní. Bylo to tak 5 minut ani ne, co jsme vylezli z baru i my, ale Barču jsme nikde neviděli. V další zprávě jsme se dozvěděli, že zalezla do nějakého obchůdku, takže jsme šli hledat Barčou popsaný podnik.
Když jsme přišli k danému obchůdku, kde se prodávalo snad zboží všeho druhu, objevila se po chvíli Barča, že ho naštěstí někde v obchodě setřásla. Nad daným obchodem byla kavárna, a když už jsme tam byli, rozhodli jsme zkusit štěstí, jestli tam budou mít i něco k jídlu, protože byl akorát čas večeře. Nahoře byla krásná terasa a dokonce měli i jídenní lístek, takže jsme neváhali, zasedli jsme ke stolku a dali si hned nějakej ten drink (Tequila Sunrise, Margarita, Cosmopolitan). Já s Majdou jsme to jasně viděli na pizzu a Klárka s Barčou na těstoviny Carbonara. Skvělý ale bylo, že nám nejen přinesli dobrý teplý jídlo, ale i různé omáčky k dochucení a samozřejmě tu nejlepší ze všech, CHILLI omáčku.🤤
královská večeře
Během pohodového večera se o pár stolů dál usadili další turisti, takže jsme si vyjasnili, že ten pravej konec světa to úplně ještě nebude. Při placení každej za sebe, jsme zažili ještě takovou zajímavou situaci, kdy jsme chtěli nechat nějaký ty drobný obsluze jako dýško, nicméně koukali na nás jak na blázny, proč jim dáváme víc a nechceme to zpátky. Těžko říct, jestli to neznali jen v tom podniku nebo se to tam prostě nedělá. Každopádně si to nakonec v mírných rozpacích vzali.
Po jednom drinku (kterej byl mega silnej) a skvělý večeři, jsme se odebrali zpátky do hotelu. Tam jsme byli tak společensky, ale i fyzicky unavení, že jsme zalezli hned do postele a spokojeně vytuhli jak beton na slunci. 😁
Na další den jsme si nastavili budík na 6. hodinu, jelikož jsme museli počítat i s variantou, že na další vlakovou stanici budeme muset pěšky po silnici, kdybychom nic cestou nestopnuli... Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 11. část -
Komentáře
Okomentovat