opravdovost pochází z nejtemnějších hlubin

Milovat,

jaké to je milovat?

Na to se ptáme

v těch nejhlubších pouštích,

v těch nejtemnějších činech,

když vzýváme odpočinek

do mezi linek.

Jaké to je skutečně milovat?

Když v pustině ztrácíme nebe

a co když cesta ven

vede jedině

přes šípy v hlubině?

Co když je vše jen pochybným stínem

a život zápas s větrným mlýnem?

Co když ty šťastné konce minem?

A kdo pak zůstane vinen,

když bolest je lásky synem?

A pokud se děje všechno s nějakým záměrem,

tak proč si z toho nic neberem?

V těch nejhorších chvílích

chodíme v růžových brýlích

do doby,

než se rozbijí naše nádoby

a naše masky i v odrazech levné flašky.

Tehdy opustíme naše představy,

že nám nesmí nikdo vidět do hlavy

natož do srdce

a zas zkusíme milovat svět

po téhle odmlce.

A tu hloubku bolestí si uložíme

do spodní police,

abychom nezapomněli...

...jaké to je skutečně milovat.