Já živel - Peddy 33

Děkuji vám všem v davu, co nedělají věci pro odměnu,  každému srdci v plameni  nechť se v lásku promění. Děkuji   Tobě, ty tam v poslední řadě  s jiskrou v oku.  Vyměnili jsme si místa, jsme propojeni bez náznaku zbrojení.

Zahodím to za hlavu  jen tak,  protože  už dál bojovat nebudu. Proč nebudeš?  Proč to vzdáváš? Protože některé věci  z tebe seškrábnou tvé já  jako pomazánkové máslo. A nejde o pokoření ega,  ale o vyhoření  veškeré víry  a potěšení. Zkrátka nemůžu lézt k nebi  bez lešení. Protože křídla mají jen andělé  a tím, já nejsem.  Tak snad někdy jindy,  měj se  ... 

Jelikož nám Korona překazila Poslední šplouchnutí (sedánek konaný vždy první sobotu v listopadu), kde promítáme fotky a hodnotíme sezónu, museli jsme to letos zvládnout online aspoň takhle. Takže shrnutí vodácké výpravy za rok 2020 (splouvání Divoké Orlice) zpracované ve videu. Tak na to mrkněte, jestli jsme se tam neutopili. 😉

Sundej mi kůži sundej mi všechny mé strachy,  deaktivuj veškeré poplachy. Dostaň se tam, do středu pozornosti.  Dostaň se až na místa  o kterých si jiní mysleli,  Že u mě neexistují.  Že jsem neemociální,  že jsem krutě cizí v každé situaci precizní. Neříkám, že tě pozvu dále,  ale  nebudu ti bránit vstoupit do mého pravého světa. Jiní si myslí, že je to čekáním na Godota, ale přeci jen existuje,  přestože jsou kolem tůje. Najdi jen tu cestu dovnitř,  každý systém má chybu,  stejně tak moje ochranné zdi. Jen se prosím neopozdi. 

Kdybychom  se nebáli  vše  ztratit Řekli  bychom to, co máme na rtech Nelhali bychom o našich bratrech Nelhali bychom ani sami sobě Ano,  právě  my Schovávající  city  ve své zlobě Kdybychom se nebáli zranit druhé Řekli bychom to, co nám žere osobnost Nelhali  by chom, že za to může neznalost Nelhali  bychom ani  o lásce  k člověku Popravdě ono není o co stát být  na ložený  celý život  v česneku

Stmívá se, já vím, jen nezhasínej tu poslední svíci. Z temnoty jiskru nestvoříš, tak prosím, nezhasínej. Aspoň do té doby, než ti stihnu říci, že... I kdyby spadly všechny hvězdy přesto si uchovám v srdci tvé oči navždy. A až Země vyschne do poslední kapky nebudu litovat toho, že jsme nehledali zkratky. A jestli zítra skončí náš celý svět tak počítej, že dnes tě ještě pozvu na oběd.

Někdy jsem tak zoufalá, až si přeji být sobecká, jelikož bych chtěla být radši arogantní. Neboť vědomí bez sebe cítím, ale sebevědomí bez lidí se ztrácí. Taje tak rychle bez boje jako sněhuláci na jaře.

Prázdná místnost , jen já a ty,  dvě hořící komety na pokraji zkázy  s obavou,  ať neskončíme nazí.  ' Víš,   že z tebe blázním?' Spoutaní řetězy zranitelnosti vystrašení do morku kostí,  co se stane, když pohlédneme  hlouběji než hluboko. Až do sklepení naprostého dna,  strach z prázdna. Prázdná místnost,  jen já   a moje představa  o tobě. Prázdná místnost, jen ty  a tvá představa   o mně .  

Klidně si věřte, že  jsem čistý. Nad  určitými   místy, ale nelítají optimisti. Nad určitými  místy plují  kavky od náplavky,  víš tam, kde sis sundala  plavky . Pak přišla  zima  a teď  už  jsi jiná. Moje vinna. A ta každodenní dřina? Je ta tam ... symbolická jako  piktogram  

Až to vzdám, až to zkrátka zabalím, možná spatřím Řím a dokončím cestu  bez protestu za rovnost soužití v bytí. Smířím se s propagací bojů za svobodu,  s tím bojem pro mír.  Pak konečně vytuším,  že se nezměníme,  dokud nás ti malí nepřesvědčí. A tak beru do zaječích, protože starších je jako máku, ale na zdi je jen spousta hrachu.