Já živel - Peddy 33

Black out. . .... . .. . ...  neumí skočit do prázdna, jsem někde mezi světy bez poroty,  bez vášně.  Jen tak naboso postavám v krásně, kde nečeká odpověď ŽÁDNÁ. Jsem jen prosté DNA proudící v kašně na náměstí a jen tak obyčejně čekám na svůj první majlant vzpomínek ve filmu na hladině kašny,  jenž se snaží dokázat, že to bylo vlastně krásný. 

Když mi zavoláš, nezvednu to. Né že bych nechtěla, ale protože se bojím. Bojím se sebe, že podlehnu situaci. Bráním se totiž interakci, protože jsem rozbitá žárovka. A ty jsi jak elektřina, živá i bez vína. Zatímco já tě jen uzemním a prodloužím tak tvůj stín. Tak co s tím? 

A kdybych našla odvahu  zlomit tu slabost na prahu bolesti,  vykročila bych levou nohou,  neboť ta pravá,  už je v penzi.  Možná jen v invalidní,  ale o to moudřejší by byla ta levá ve svých krocích .

Na hladině melodie , na vrcholku tónů unesena v proudu euforie, se stávám sama sebou, očištěna od všech balastů bezpráví  a paragonů.

Slékáme se do naha navzdory tomu, že přijde studená podlaha, přestože víme,    že tím líbáme cizí nohy těm, co věří na náhody.

V parku na lavičce sedí dívka. Čeká snad na mladíka? Toho, který ji vidí v celé své kráse? S ním se cítí svobodná. Zdá se, že se našli, a tak si na 1. máje vyšli. Vedle postává princ s básní v ruce. Čeká snad na dívku svého srdce? Nikoli, má sraz se svým mužem, Tajné výročí, díky bohu za neúspěch u žen. Májové rande O kousek dále prochází slečna s růží, její pohled však nepatří žádnému muži, ale princezně dobíhající z tramvajové zastávky  s voříškem na vodítku. Ještěže se jednou zaběhl a srdeční střet proběhl. Dnešní příběhy jsou stejně důležité, všechny končí pod třešní u náplavky.