Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 7. část - slunečný den v horách
Termín: 22.8. - 2.9. 2021
cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei
- cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg)
účast: Majda, Barča, Klárka, Já
Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy)
28. 8. 2021
Ráno jsme sice měli budík na 6. hodinu, ovšem než jsme se nasnídali, pobalili a doplnili vodu, uběhli další 2 hodiny. Během balení jsme zjistili, že Barče od bot zmizeli přes noc všechny pytlíky, takže myši na noční šichtě rozhodně nezahálely.
luxusní ranní vchod slunce
Klárky kupilka nám vytrhla trn z paty, jak naplnit celé flašky
Zpátky na trasu jsme vyrazili v 8 hodin, takhle brzo nás po krátkém stoupání, čekala ranní svěží sprcha, neboť trasa vedla přes borovice kleče, který byly krásně mokrý z vydatného deště ještě ze den před tím. Takže jsme logicky byli po pár metrech mokrý od pasu dolů, nicméně obtížnost se po chvíli zvýšila ještě tím, že část trasy vedla po kořenech těchto klečících krasavic. Naštěstí alespoň počasí nám přálo, takže jsme se mohli kochat parádním výhledy a dokonce se i ohřát na sluníčku.
Barča natěšená na další den v horách
těch pár borovic, to nestojí za řeč
kořenová cesta... co když se propadneme dolů jak v Harrym Potterovi 😅
Tady už musí být někde konec, jinak nás to za chvíli asi už pohltí celý.
Cestou jsme chytili na hřebenech signál, takže jsme opět odeslali info domů, že nás ještě nic nesežralo. Před stoupáním na vrchol Galațului (2048 m) jsme se rozhodli dát takticky oběd v suchu, jelikož jsme se obávali, že by mohlo začít pršet. Sešli jsme proto kousek pod hřeben do závětří a vychutnali jsme si jako každý den nějakej ten vymazlenej travellunch.
obědové panorama
Po obědě jsme začali ostře stoupat, ale ještě před vrcholem Galațului jsme si dali pauzičku nachytat nějakej ten vitamín D a doplnit kyslík do plic. Nahoře jsme se rychle vyfotili, a hned jsme pokračovali dál do údolí, protože vítr nám dal jasně najevo, že tepleji bude až o kus níž.
rozložte všechny solární panely 😀
Galațului (2048 m)
V údolí jsme si dali další pauzu a užívali jsme si výhledy na stádo ovcí a do kraje, který se před námi celou dobu ukrýval buď v dešťových mracích a nebo v mlze.
údolí, ve kterém se nacházela další útulna
Když jsme došli k další útulně (Refugiul Gărgălău), uvažovali jsme o tom, jestli pokračovat dál směrem k jezeru, nebo ne. Věc se totiž měla tak, že to, co bychom sklesali dolů, bychom další dny stoupali stejnou cestou nahoru. Naše dilema rozštípl jeden pán s malým synkem, který jsme potkali u útulny. Protože nám jaksi rukama nohama a lámanou angličtinou řekl, že budou padat kusy ledu kolem 6 hodiny večer podle radaru. Nezbylo nám nic jiného než mu věřit, neboť signál zde nebyl a riskovat se nám nějakou tu dešťovou bouři jen ve stanech nechtělo. Zatábořili jsme proto po všech pro i proti opět v útulně, kde mělo pár dalších turistů schovaný krosny.
Po hodině našeho poflakování se na výhledových místech, dorazila do útulny čtyřčlenná rumunská partička turistů, kterou jsme potkali pár hodin zpátky jít proti nám v údolí. Udělali si večeři a řekli, že to balí, jelikož hlásí ještě horší počasí než to, co bylo včera, takže se rozhodli ještě dnes sejít dolů do města Borsa. A taky dodali, že v noci jim byla zima i v téhle útulně, kde spali. Což nás trochu zarazilo, ovšem při pohledu na jejich batohy, jsme spoléhali, že naše výbava je o něco kvalitnější než lehký látkový spacák, který měli pověšený zvenku na batohu. Nic proti lehkým letním spacákům, ovšem do hor i přes léto bereme vždycky třísezónní spacáky, neboť podle zkušeností víme, že hory jsou nevyzpytatelné, obzvlášť co se počasí týče.
čekání na vyhlídkovém místě na padání kusů ledu
Po odchodu našich rumunských kolegů Klárka s Majdou okamžitě zabrali míso na zápraží, kde byla lavička a začali improvizované představení nazvané „Rumunské postarší sousedky žijící v horách vyhřívající se na sluníčku.” Vrchol celého představení byl, když Klárka vytasila svojí pravou rumunskou dřevěnou naběračku a začala ji chválit sousedce, jak kdyby bez toho člověk nemohl vařit. A že to je nejlepší dárek od jejího bači, co kdy dostala... 🙈😂
útulna (Refugiul Gărgălău)
Když se začalo stmívat, rozhodli jsme se udělat si teplou večeři na zahřátí. Vyhrál to tuňák s bramborovou kaší a sýrem, takže jsme se najedli víc než dosytosti a zalezli do spacáků. Sice trochu mrholilo, ale žádný větší marast ten večer naštěstí nedorazil.
Na další den jsme si naplánovali cestu k vodopádu a oběd v Borse s tím, že bágly si necháme chytře v útulně, abychom je zbytečně netáhli tam a zpátky, protože jsme hodlali využít útulnu ještě jednu noc a mít díky tomu stále stan i většinu věcí suchých.
Na dobrou noc jsme si dali ještě s čelovkou na hlavě pár detektivních příběhů, Klárka vytuhla už při prvním příběhu, takže jsme to asi po 2. příběhu taky zabalili.
Další den jsme opět zjistili, že jsme sdíleli chatku s myšími spolunocležníky...Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 8. část - Cascada Cailor a ovčí drama
Komentáře
Okomentovat