Já živel - Peddy 33

Až mi budeš tvrdit, že tam někde hluboko nejsem zlá, možná ti i uvěřím, že se mi pomoct dá. Budu se sice vztekat jak práskací kulička, ale nakonec mi  dojde střelný prach a všechny ty bolesti , co svírám do pěstí. Až pomine má tendence zachraňovat mrtvoly, možná   zmizí ty mé srdcervoucí mozoly. Budu možná žebrat o  poslední dávku rozptýlení , že tak zlé to vlastně není, ale  v tu chvíli mi nelži do očí a  sevři   mě v náručí. A až se vyškrábu z téhle propasti s tvojí náplastí, tak  třeba  i  dostanu , co si prý o pravdu  zasloužím, i když po-tom teď vůbec netoužím.

Termín:  13.8. - 21.8. 2019 cesta: Celano Ovindoli --> Avezzano,  den v Římě   -  přes Sirente - Velino  (kaňon Gole di Celano, Monte Velino 2486 m n. m.)  - cca 73 km, 5 dní terén, krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Vítek,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Sirente - Velino:  Italský vandr - trasa (do Avezzana jsme museli jet stopem, proto to podle mapy vyšlo pouze na 55 km) Celkový souhrn:  Italský vandr  - WONDERSONG (video) Předchozí část:  Italský vandr 2. část 15.8.2019 Ráno jsme vstali plně natěšení na horské dobrodružství. Posnídali jsme a vše sbalili. Vše bylo připraveno k tomu abychom konečně vyrazili, ovšem já v tu chvíli zjistila, že nemám mobil v kapse, kde má svoji rezidenci. Jako první přišlo prohledávání všech těch typických míst, kam mobil dávám, ale přesto byl stále nezvěstný. Pak přišel v mysli retrospektivní postup vstávání a došla jsem k výsledku, že naposledy se můj telefon nacházel v kapse ve stanu. Načež Klárka byla schopná odpřísáhnout, že když

Vzbuď se,  ta noční můra už je ta tam.  Neřeš už ten hlavolam,  jak přečkat další bolesti beze cti. Otevři srdce,  už je dávno po výluce,  jen se nezvedej tak prudce.  Pojď malými krůčky přenést svíčky.

Pouhým pohledem z okna  umět skočit. Pohlazením  umět mučit. Souhlasem  říci kritiku  bez jakéhokoliv dotyku. Vodou spálit mosty,  co spojují všechny cesty  bez peněz. A pak?  Už jen  smrtelně sfouknout svíčku  pod vlivem vztyčeného prostředníčku.

Vandr v italských horách Sirente - Velino byl tak adrenalinový a plný zážitků, že z toho vznikla píseň WONDERSONG. Atmosféru samozřejmě dokreslují ty nejlepší záběry ze srpnového dobrodružství 2019. Podrobněji popsanou celou výpravu naleznete v písemných zápiskách:  Italský vandr - 1. část Určitě na video mrkněte, stojí rozhodně za shlédnutí i za poslech. :)

Termín:  13.8. - 21.8. 2019 cesta: Celano Ovindoli --> Avezzano,  den v Římě   -  přes Sirente - Velino  (kaňon Gole di Celano, Monte Velino 2486 m n. m.)  - cca 73 km, 5 dní terén, krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Vítek,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Sirente - Velino:  Italský vandr - trasa (do Avezzana jsme museli jet stopem, proto to podle mapy vyšlo pouze na 55 km) Celkový souhrn:  Italský vandr  - WONDERSONG (video) Předchozí část: Italský vandr část 1 14.8.2019 Když vlak v 5:15 zastavil, začali všichni vystupovat, protože jsme dorazili do přestupní stanice Bolognese, kde byl už na vedlejší koleji přistaven vlak, který pokračoval do Říma. Celý vlak byl doslova narvaný a nevyspalý, co si budem, nebylo to zrovna příjemný, když oficiální budíček měl být až půl hodiny před příjezdem do Říma v přijatelnějších 9:22. Naštěstí se nám podařilo zabrat dvě a dvě sedadla křížem přes uličku. Říkám naštěstí, protože nějaká frajerka se dokonce ve vedlejším jídelním vozu u

No tak sundej ty filtry požitků,  vždyť víš,  že žiješ jen ze zážitků,  Z horoucí energie propojení  i když oči tvrdí,  že kolem nikdo není. Sundej je  i když slyšíš varování,  že prý není ideální doba. Není a nebo je?  Kdo o tom vlastně rozhoduje? Jestli bůh,  tak jím jsi ty,  tvůj niterný pocit,  že je třeba začít.

Vážně je to těžký i když věřím,  že by to mělo být "snadný" ... Ale v dnešní době  to není úplně o tobě, přestože se na dobu vymlouvá každý.  Neboť svět je šílený místo, kde přirozenost často víc než překáží ... Protože přirozené je: Nemít vše. Sám nestíhat všechno. Občas si šlapat na jazyk  nebo třeba ztratit klíče. Mít křivej nos  a na koleni jizvu z dětství. Být unavený,  protože nejsme stroje. A zasmát se z plných plic,  když na to přijde.  ...

Termín:  13.8. - 21.8. 2019 cesta: Celano Ovindoli --> Avezzano,  den v Římě   -  přes Sirente - Velino  (kaňon Gole di Celano, Monte Velino 2486 m n. m.)  - cca 73 km, 5 dní terén, krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Vítek,  Klárka,  Já Pěší trasa v pohoří Sirente - Velino:  Italský vandr - trasa (do Avezzana jsme museli jet stopem, proto to podle mapy vyšlo pouze na 55 km) Celkový souhrn: Italský vandr  - WONDERSONG (video) 13.8.2019 Při ranním dobalování mi začal zvonit mobil a na obrazovce se objevilo jméno Barča (ségra Majdy) v tu chvíli jsem snad měla infarkt, ale přesto jsem se hluboce nadechla a hovor přijala. Po skončení telefonátu se můj srdeční tep ustálil, protože ještě napůl spící Barča mi řekla, ať na Majdu nečekám, že se sejdeme na nádraží, protože Majda zaspala, takže ji tam hodí táta autem. Abych to uvedla na pravou míru, Majda byla týden před odjezdem na táboře, kde ji něco brutálně poštípalo na noze. Ta ji natekla tak, že nemohla normálně chodit,

Bez naděje na nádech  tančí mi mráz po zádech.  Vzbouzí každou moji buňku,  jako tu noc při úplňku. Efekt je však opačný,  pohřbívá mě pod mračny.

V polospánku vedu věčnou válku zda vzlétnout nebo před sebou samým pokleknout. Pokloním se svým jizvám a konečně jim tak přiznám veškerá má vítězství, protože mě chrání před neštěstím. _________________________ Já j sem vděčná za každou zkušenost  a právě jizvy mě dělají tím, kým jsem. Jaký vztah máte ke svým jizvám vy? Máte jizvy na duši nebo jen na těle? 

Občas mám pocit, že se probudím  do lepšího světa, že řidič tramvaje  čeká i na lidi  a né na odjezd, že se i někdo usměje při práci,  ač ví, že ztrácí peníze. A občas jsou zkrátka  i ty tragický věci  veselejší.

A mně už je vlastně všechno jedno ... To co hledám, stejně nikdy nenajdu, pokud si to nejdřív nenajde mě. To co chci, stejně nikdy nedostanu, pokud nezaprodám svojí osobu. Neboť neexistuje právo, jak co zaslouženě získat. A včera jsem slyšela, že život je celý o vztazích ... Pravda, ale jen málo lidí má skutečný vztah, neboť kde není skutečné já, funguje jen egoistická porada. Takže mě laskavě přestaň budit ego, ať už si vzpomenu, co vážně chci snít.

Vždy  když se nečekaně ztratím  v realitě a  nepřikládám váhu každé banalitě, vím , že jsme žili. Tenhle den byl riskantní , ale   všelicos se dělo. Protože   dneska jsme žili , já  a moje tělo. 

Se svačinou v ruce,  věnují se prvouce.  S čistou vášní přátelství  přejdou další neštěstí. A bez obav  zda se zítra probudí, usínají s úsměvem na hrudi. To jsou  Naše dětská já. Ta správná jednota.

Prázdno nebo prostor? Změn pohled a uvidíš obě strany mince. I když je tu jen minimální šance.

Je zvláštní, že se chováme ke starším lidem buď s úctou, nebo s opovržením. Jen pár jedinců je bere jako stejně cenné bytosti jako jsou oni sami. A pak jsou tu samozřejmě děti, ti totiž vnímají všechny jako rovnocenné bytosti jako jsou oni, ať už je to dospělý, babička či kočka nebo morče. Je to bohužel skutečné, snažíme se jim často domluvit ve snaze je ochránit, ale přitom je odrazujeme od jejich životní cesty, či snu. Málokdo totiž dokáže připustit, že i třeba důchodce může snít. Ta schválně kdo z nás mladých bláznů by si dokázal představit, že naše babička by si prostě jednoho dne koupila třeba kytaru a snažila by se na ni naučit hrát sama místo toho, aby ji dala vnoučeti k narozeninám (samozřejmě se nebavím o případu, kdy si to dítě tu kytaru přálo a babička mu ji prostě koupila). Zní to šíleně? Šílené spíš je si plnit své sny prostřednictvím někoho jiného a to, že od určitého věku tak nějak společnost předpokládá, že staří lidé prostě takové věci nedělají. Když už se n