Já živel - Peddy 33

A někdy se snažím být normální zkrátka proto, že je to prý morální...

Termín:  13.8. - 21.8. 2019 cesta: Celano Ovindoli --> Avezzano,  den v Římě   -  přes Sirente - Velino  (kaňon Gole di Celano, Monte Velino 2486 m n. m.)  - cca 73 km, 5 dní terén, krosny (cca 28kg) účast:  Majda, Vítek,  Klárka,  Já Celkový souhrn:  Italský vandr  - WONDERSONG (video) Předchozí část:  Italský vandr 8. část - všechny cesty vedou do Říma 21.8.2019 Když jsme nastoupili do vlaku, poskládali jsme se do kupé, jak se sluší a patří. Jo přesně jak to říkám, sluší se dát ty největší zavazadla nahoru, aby lidé mohli pohodlně cestovat. Když jsme akorát dosedli na naše sedačky, tak přišli ještě dvě postarší dámy s kufry, že cestují s námi v kupíčku. Jasně že jsme nevěděli, co nám říkají, protože to byli Italky, ale tohle byla ta magická noc, kdy jsme všichni mluvili rodným jazykem, a přesto jsme si úplně dokonale rozuměli. Věc se měla totiž tak, že jsme museli své krosny sundat, udělat jim prostor na jejich kufry u okna, které jsme tam také umístili. I když

Třeba jednou nebudu nejlepším  a třeba ani tím posledním,  co zůstal.  Budu zápisem v čase, který už dávno minul brány současnosti . A tak se jen pousměji,  skloním zbraně a  otevřu náruč vzpomínkám bez potřeby vědět, kam jít dál . 

Stop, don't... Don't be so mean. I think you are keen  on being so rude. Just go! Go to the wood!

Kde je  hranice mezi inspirací a krádeží? Kde je  ta jemná nuance té do pekel volající šance? Kde je  ten rozdíl? Kdo to posoudí? Kdo to odsoudí? Já, ty nebo my všichni? Ego nebo  srdce?  

Uprostřed ticha  na konci tunelu,  urazí ve dveřích  tu starou minelu další neplecha. Pozor blecha ...  Žádná Mekka

V záchvatu posledního soucitu,  ochutnávám celou paletu pocitů.  Bolestí zhroucenou víru  ve víru všedních stereotypů na ústupu. Hořkost smyslu v krásách žití když sjetí láskou nestačí. A tak spím-li, pak jsem šťastný, že spím. A tak bdím-li, pak jsem šťastný,  že jsem  přítomen.