Vandr na hranicích Slovenska 9.část - mlžný les jak z hororu

Termín:  10.8. - 20.8. 2020

cesta: Nová Sedlica--> Kalinov, půlden v Košicích 
 - kulturní zakončení Medzilaborce - Muzeum Andy Warlholla
 - cca 89,1 km, 8 dní terén, krosny (cca 28kg)
účast: Majda, Barča, Klárka, Já

Pěší trasa v pohoří Poloniny: Vandr na hranicích Slovenska - trasa (bude brzy)

Celkový souhrn: Vandr na hranicích Slovenska - Poloninské toulky [SONG]

Předchozí část: Vandr na hranicích Slovenska 8. část - setkání s krajánky

 18. 8. 2020

Do dalšího dne nás přivítal déšť, a tak jsme vstávání od 7 hodin protahovaly, jak to šlo. Když už déšť pomalu ustával, zatímco my jsme teprve vylézaly ze stanů, sousedi už byli připraveni pokračovat dál (šli opačný směr než my). Po rozloučení jsme si pochutnaly na našich předposledních ovesných kaších a z našeho nocoviště jsme opět odcházely v krásných 11 hodin. 🙈 

Cesta ještě nějakou dobu pokračovala bahnem, ale po tom co jsme přešly slovenský hranice i na silnici, opět se začínalo zatahovat. Sice cesta už nebyla rozbahněná, ovšem lesem se začala plížit temná mlha, jako kdyby bylo třeba kolem 6 večer. 

tak hurá zpátky k sousedům 

Když začalo pršet, rozhodly jsme se ten největší šupec přečkat pod stromy v pláštěnkách a s čokoládou. Po chvíli déšť začínal ustávat, a tak jsme pokračovaly dál. Les, který jsme zrovna procházely, byl dokonalou scenérií pro natáčení nějakého hororu nebo třeba remaku Krále Šumavy. Podobně jako počasí i naše nálada měla klesající tendenci, jelikož už tak celkem vzácné „průhledy” začínala mlha schovávat do svého náručí.

i těhle pár kámošů jsme potkaly

sériový vrah přichází na scénu za 3, 2, 1, ...

převaděč k vašim službám 

průhledy ztrácely svoje kouzlo 

Obědovou pauzu jsme si daly na vrcholu Stredny hrb. Vybalily jsme proto úplně poslední travellunch, bramborovou kaši a tuňáka. Po prakticky žádném zažití jídla jsme pokračovaly dál, abychom se zahřály chůzí. Cesta byla celkem fajnová, i přestože jsme potkaly lakatoš vedle naší trasy. A tak jsme předpokládaly, že ty nejhorší bahnité části máme za sebou, což se nám druhý den vrátilo i s úroky.

zastávka na oběd

Po posledním ostrém stoupání jsme si daly lehkou pauzu, kterou Barča využila opět k nasbírání různých bylinek na čaj. Majda zkontrolovala trasu a za vojenskou pozorovací věží, kterou jsme měly ještě před sebou, už čekala další útulna a možnost k přespání.

odpočinek již s lepší náladou

U vojenské pozorovací věže jsme udělaly krátkou zastávku, aby Barča s Klárkou mohly vylézt nahoru a přesvědčit se o takřka žádném rozhledu. Ono totiž výška věže byla přesně v úrovni korun stromů. Po prozkoumání okolí jsme nahodily krosny a pokračovaly jsme k našemu cíli pro tenhle ten.

malé info

Kdo chce kam ... :D 

Když jsme dorazily do Kalinovského sedla, začínalo zas pršet. Tentokrát jsem se o rozdělání ohně pokoušela já s Barčou, zatímco Majda s Klárkou stavěly stany vedle pomníku pod vysoké smrky, které držely ještě pár metrů v suchu. Oheň se nám ani ve spolupráci nepodařilo rozdělat, jelikož začalo tak cedit, že jsme se musely na chvíli schovat do stanů. No popravdě jsme ve stanech zůstaly po celý zbytek odpoledne až do večera. 

cílová zastávka pro tento den

Majdy pobavený výraz, že nemáme žádnou šanci zažehnout plameny pekelné.

K večeři jsme pořádaly ve stanu u Majdy s Barčou piknik se zbývajícím jídlem (a ano i do stanu pro dva lidi je reálný se narvat ve čtyřech). Ještě dodám, že jsem byla nucena podle Barči slov detoxikovat moje nohy před vstupem do stanu antiperspirantem.  I Klárka totiž potvrdila, že ten smrad musí prosakovat i přes spacák, že je to fakt Mordor (no jo no, pytlíky v botách udělaly svoje :D).

Nechť zbytkový piknik započne.

Když Majda řekne, že polívčička bude, tak prostě bude, i kdyby měly padat trakaře.

Jééj nebudeme úplně o hladu. 😁

Majda k večeři pustila jeden z další dílů Jánošíků (podcast o východním Slovensku), kde jsme narazily na díl o Andym Warholovi a jeho muzeu v Medzilaborcích. Rozhodly jsme se proto, že když máme cestu kolem, tak se tam další den zastavíme a přesvědčíme se na vlastní oči, jak moc velkej bizár to skutečně je. 

Po takových labužnických delikatesách jako je třeba rajská polévka se sýrem, 2 knackebroty a zbytek paštiky, přišla úplně nečekaná věc. Snědly jsme všemožné zbytky (moc jich nebylo) mimo snídaně na druhý den a jediné, co zbylo, byla poslední proteinovka a arašídové máslo. Díky Majdy arašídovému máslu, vyhrabanému ze dna batohu, vznikla úplně nová luxusní kombinace jídla a to proteinovka s arašídovým máslem navrch. No byl to úplně dokonalý prasácký požitek, obzvlášť po tak hubené večeři. 

Jak taková maličkost dokáže zachránit celý den a vykouzlit úsměv na tváři.

Řekněme, že se jedná o lahodnější a vyváženější Mars tyčinku 😎💪

Když už jsme snědly všechno co šlo, tak už jsme jen ve stanu poslouchaly další díl Jánošíků. V pauze mezi díly se ozval divný zvuk zvenku, něco jako když frká kůň. Jakmile jsem tohle řekla nahlas, Barča okamžitě nastartovaná s foťákem v ruce vystrkovala hlavu ze stanu, že je to určitě zubr, který se v těchto oblastech vyskytují. Vzápětí se zklamaná Barča vrátila do spacáku, že tam vůbec nic není, že mám prostě jen reálný halušky. Jenže pak to slyšela i Klárka, a tak jsem vykoukla ze stanu já a nad námi na větvi jednoho ze smrků seděl nějaký středně velký pták, který si tam oklepával peří. 

Po malém pozdvižení jsme doposlouchaly předposlední díl podcastu a já s Klárkou jsme se odebraly do našeho stanu. Tam jsme ještě nějakou dobu kecaly, a pak jsme celkem brzo usnuly, neboť venku stále pršelo.

Další den ráno nás příjemně překvapilo, že už neprší, neboť ještě kolem 6 hodiny ranní cedilo jak sviňa... Vandr na hranicích Slovenska 10. část - Klárky den čistého prádla a cesta domů