těch nenapsaných myšlenek

Je mi líto.
Vážně je mi líto všech těch,
který byly víc než nadějný
prodejny či 
hezkou tváří, jenž v davu září.

Měly tu esenci,
to kouzlo života, že není třeba zametat
všechny naše hříchy.
Že snad stačí, je jen otočit o pár stupňů
a prej pak pochopíme, 
proč se pod jiným úhlem netopíme.

Víme?
Ne počkej, myslím to vážně, víme? 
Že napadají nás nepovinně na rovině
uprostřed srdeční síně.






Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

jednou přestanu jenom přežívat

Šumava

Úsměv na rtech

Myslíš si, že mě znáš?

Když vzduch voní