Složím tě dohromady

Slovami jen obaluješ pravdu,

posloucháš vůbec své touhy?

V soucitu skrýváš svá zranění,

jak kdybychom byli zbraněmi

bez zajištění.

A přitom víš, že v každém znění

budem postřeleni 

a nakonec zůstanem brečet někomu na rameni.

I v sebelepším dabingu pravdy

se ztratíme v překladu porozumění realitě.

Dokonce i v té prosté větě:

Chci tě.

Proč jen milujeme tak složitě a skrytě?