Složím tě dohromady

Slovami jen obaluješ pravdu,

posloucháš vůbec své touhy?


V soucitu skrýváš svá zranění,

jak kdybychom byli zbraněmi

bez zajištění.

A přitom víš, že v každém znění

budem postřeleni 

a nakonec zůstanem brečet někomu na rameni.


I v sebelepším dabingu pravdy

se ztratíme v překladu porozumění realitě.


Dokonce i v té prosté větě:

Chci tě.


Proč jen milujeme tak složitě a skrytě?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Italský vandr 1. část

Pouze já jsem svůj největší a jediný nepřítel

Dělám, co prý nemám

Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 12. část - taxi a stres na hranicích, cesta domů

Život v seriálech