Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 4. část - bahno, sprint a stádo ovcí v čele s krávou
Termín: 22.8. - 2.9. 2021
cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei
- cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg)
účast: Majda, Barča, Klárka, Já
Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy)
25. 8. 2021
Ráno kolem 7. hodiny nás probudily zvuky odjíždějících aut a vzápětí byly slyšet z dálky i motorovky v plném zápřahu. Čekali jsme budíček dříve, ovšem po otevření stanů jsme zjistili, že jsme ještě okupováni krávami, kterým jsme křižovali stany jejich cestu na pastvu. Takže jsme se vykopali ven až kolem osmé ranní.
a zase krávy...
Jakmile byl vzduch relativně čistý, zahájili jsme snídani pod přístřeškem a následně jsme si sbalili zas všechno pěkně na záda. Odcházeli jsme tradičně lehce před 10. hodinou a ano ještě jsme se za těch pár let nenaučili snídani a balení stihnout pod 2 hodiny. Vyrazili jsme tedy vstříc pokračujícímu bahnu a krásnému stoupání. Počasí se moc netvářilo přívětivě, a tak jsme opět několikrát brali za vděk pláštěnkám.
nejdůležitější je správně propočítat zásobu proteinovek 😁
Barči řešení mokrých bot (rukavice), já zvolila klasicky pytlíky
bahno forever 😍
První pauzu jsme plánovali u studánky, která byla přímo u naší cesty. Pár lidí jsme cestou potkali, ovšem osudové setkání, které nám v následných krutých dnech zachránilo zadek, se uskutečnilo právě u studánky. Během dobírání vody se zde zastavili i naši krajánci, s kterými jsme prohodili pár celkem důležitých slov. Tahle „mezinárodní” dvojka (Čech a Slovák), prý už byli na cestě 45.den, a říkali, že jdou skoro přes celý Rumunsko. Takže nám doporučili pár skvělých útulen, který jsou po cestě k přespání a hrozně se divili, že nemáme turistický hole. My jsme samozřejmě nechápali, proč a k čemu, bychom je měli mít. Nicméně se s námi podělili o historky, jak potkali medvědici s medvídětem, a jak jim liška vytáhla jídlo drze až ze stanu, když tam spali. A že tyčky je dobrý mít i kvůli divokejm psům, kterých je v Rumunsku požehnaně.
fotka s krajánky 🤜🤛
Po cenných informacích, kde stojí za to přespat, a že si máme dávat pozor na psy, jsme pokračovali dál ve stoupání. Poslední metry stoupání jsme už vycházeli s úlevou vidiny nějakých výhledů. Samozřejmě motivací byl i vrcholový oběd, který nám slíbil náš horský vůdce Majda.
Majdy motivační sprint
Jelikož na vrcholech trochu foukal vítr, udělali jsme si pár fotek, a pak jsme sešli trochu níž do závětří, kde jsme si dali oběd. Já jsem vyndala guitalele něž se uvaří voda na travellunche a kochali jsme se krásou mlhy všude kolem. Samozřejmě jako desert nesměla chybět protienovka u Klárky s Majdou.
procházka v oblacích
horský vůdce, ví vždy kudy kam...
Po obědě jsme pokračovali s dobrou náladou po hřebenech. Po vandru na Slovensku vzniklo takový překvapení pro Majdu. Holky po mně samozřejmě chtěli i živou verzi, takže zatímco, jsme si jeli za chůze Majdy RAP song, nevšimla jsem si bahnitého podkladu. Takže jsme šli a já najednou v půlce songu ležela na zemi. 🙈 A ano byla jsem ráda, že jsem měla kraťasy, protože nohu od bláta si člověk umeje jakkoliv, zatímco s kalhotami by to bylo o dost horší.😅
když ti najednou upadne tělo i s krosnou
inspirace bahenní královnou Klárkou
naprosto standardní postup odbahnění 🤣👌
Po strategické zastávce pro odbahnění, cesta pokračovala opět kolem nějakého sídla bači a jeho stáda ovcí. Opět jako první nás ne moc příjemně přišli přivítat psi, který bača, když nás uviděl, přivázal. Ovšem stádo si nás oblíbilo natolik, že s námi pokračovalo pěkný kus cesty. Doslova jsme mu je neúmyslně přetáhli skoro o kilometr dál. Nejlepší byla jedna kráva, která vypadala jako velitelka stáda, neboť opustila své kolegyně doma u ohrady a postavila se do čela ovčího stáda. Takže za cinkání zvonečků a kravského hecování, jsme si užívali, pak následnou podívanou, jak se bača a jeho ostří psi snažili nahnat všechny čtyřnohý zvědavce zpátky.
nahánění stáda
Během bačovo nahánění stáda zpátky jsme nabrali potřebné síly k pokračování v lehkém stoupání v dešti. Cesta byla opět místy rozbahněná a to hlavně z důvodu toho, že tudy jezdily Jeepy, takže jsme každou chvíli uhýbali, aby mohly projet. Na to, že se jednalo o horskou cestu, tak to byla dost frekventovaná trasa. Jeden Jeep nás dokonce zastavil a ptal se kam jdeme. Majda vytáhla mobil a ukazovala to tomu chlápkovi, kterej vypadal opět na nějakého správce národního praku Rodna. Jediný co se dalo z celé snahy o konverzaci pochopit bylo, že za kopcem už najdeme to jezero, kam jsem měli namířeno.
Po dlouhém deštivém dni jsme konečně uviděli jezero Iezer, u kterého jsme se rozhodli stanovat. Takže jsme sklesali dolů k jezeru do borůvkového ráje. Jelikož pořád pršelo, rychle jsme postavili stany, nabrali vodu z nedalekého pramenu a zalezli jsme do stanů. Navečeřeli jsme se ve stanech a dokonce každý ve svém, neboť byla docela kosa. Klárka s Majdou si ve stanu doslova hodovali, jednak protože spali ve stanu pro 3 osoby, takže na to měli místo a jednak proto, že jestli někdo umí ocenit jídlo, tak jsou to tyhle doslova Food buddies. Ne nadarmo se říká, že jídlo spojuje.😉
Dokonce, naši Food buddies, si mě a Barču dovolili nazvat jakžto stan LENOSTI, neboť Barča ani já jsme nechtěli vylézt ze stanu do té zimy, abychom si vzali naše lžíce od oběda, které skončili u Klárky v báglu. Takže Majda rozepla stan a hodila nám je ze svého rozepnutého stanu směrem k našemu. Samozřejmě s kouzelnou poznámkou, že VAŠE LENOST NEZNÁ HRANIC. Titul našeho stanu jsme s pokorou přijali, ale jen za předpokladu, že jejich stan musel být v tom případě stan HOJNOSTI, když jsme poslouchali, co všechno si tam dopřávali při hodování na večeři.
a konečně dolů k jezeru Iezer
legendární stan HOJNOSTI
* stan Lenosti byl dokonce tak línej, že se ani nevyfotil*
Jelikož ještě nebyla tma, tak jsme večer strávili čtením detektivních příběhů. Tahle knížka, kterou s sebou přibalila Majda a musím říct, že se víc než osvědčila, byla skvělým společníkem na studené a deštivé večery v horách. Během naší literární chvilky Majda zbystřila smysly a ptala se nás, jestli neslyšíme nějaké divné zvuky. Načež Klárka to po chvíli potvrdila, že to zní jako méďa, zatímco já s Barčou jsme neslyšeli vůbec nic.
Po rozepnutí stanu a zkoumání divně postavených kamenů na druhé straně jezera, Klárka oznámila, že by jí teoreticky mohlo ještě kručet v břiše. Takže se ukázalo, že kameny byly fakt jen kameny a po Majdy potvrzení, že to je Klárky zažívání, jsme se rozhodli jít radši spát, než rozvíjet nějaké naše paranoidní představy o Klárky kručení v břiše.
Na dobrou noc jsem ještě dala pár písniček na guitalele, a pak už jsme všichni spokojeně vytuhli. Večer jsme usínali s přáním lepšího počasí, nicméně další ráno ... Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 5. část - vrcholová hymna a otužování
Komentáře
Okomentovat