Každý sám sebe vidí kriticky, tak i já na sobě sleduji jen nedostatky. Myslím si že jsem ztracený případ, protože jsem svá a nenosím podpatky. Mám citlivou povahu, ale člověk jsem chladný. Oplívám moudrostí, ale mozek mám vadný. Život mi ukázal stinné stránky a nechal jen malou naději. Nevím co mě čeká zítra natož za rok a pak později.
Ty to zvládneš. Ty to dokážeš, píšeš si svůj příběh, vždyť to znáš. Další stresová situace, chceš to těsně před cílem vzdát. Něco ti říká intuice, a proto neustoupíš tak jdi se prát. Stále si opakuješ ty stejná slova, která tě drží nad vodou. Nevzdáváš se pořád stále znova, neúspěch je pro tě citrón se sodou.
Všímejme si věcí, které bereme za samozřejmost, ale samozřejmostí nejsou, protože pak ztrácíme svůj objektivní pohled na svět. Ono totiž i pouhá maličkost dokáže změnit den. „K chorobě máme největší úctu: dobrotě a moudrosti jen slibujeme, zato bolest posloucháme.” Marcel Proust
Děkuju všem, kteří čtou. Kteří čtou a vnímají, dnes je to totiž vzácností. Děkuju za to, že se nad něčím zamyslíte, protože nikdy nevíte, co se nakonec dozvíte. Díky za vyjádření vašeho názoru, to totiž zvedá společnost nahoru. Děkuju za to, že na mé myšlenky a básně reagujete, protože se obohacujeme vzájemně, přestože to nevypadá třeba příjemně. Děkuju všem, kteří píší. Kteří píší třeba i jen mně, protože to mé krize přemostí.
Znám jednu skvělou holku do nepohody, která jezdila na koních závody. Zdobí ji dobré srdce, které nemá ani lvice. Vždy ochotná a obětavá, s prací bývá rychle hotová. Stojí si za svým slovem, ikdyby měla projít peklem.
Komentáře
Okomentovat