Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 5. část - vrcholová hymna a otužování

Termín:  22.8. - 2.9. 2021

cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei
 - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg)
účast: Majda, Barča, Klárka, Já

Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy)

Předchozí část: Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 4. část - bahno, sprint a stádo ovcí v čele s krávou

26. 8. 2021

Brzo ráno jsem musela vylézt ze stanu, protože se mi chtělo na záchod. Ještě byl vidět měsíc, a tak jsem vyběhla jen naboso, ovšem umýt si nohy v ranní rose byl fakt zážitek, obzvlášť když mohlo být venku tak maximálně 2 stupně nad nulou. Takže se zmrzlými prsty na nohu jsem velice ocenila, že minimálně ještě tak na hodinu jsem mhola zalézt zpátky do spacáku.

Když už bylo světlo a byli jsme všichni vzhůru, rozhodli jsme se zahájit snídani na férovku ve stanech, protože venku byla jednak zima a hlavně dosti hustá mlha. Po snídani jsem si dopisovala deník, zatímco holky si četli pár detektivních příběhů. Vlastně jsme tak trochu vyčkávali, jestli se nevyčasí, neboť jsme se už večer před tím rozhodli, že u jezera přespíme ještě jednu noc. V plánu totiž byl výstup na nejvyšší horu Pietrosul Rodnei a byla blbost s sebou táhnout bágly, neboť jsme se chtěli vracet stejnou cestou dolů.

snídaně na férovku ve stanech  (BLANŠÍROVANÉ MANDLE nesmí chybět)

Sbalili jsme si pár nejdůležitějších věcí, jako jsou pláštěnky, vařič, pití, travellunche a v neposlední řadě proteinovky a vyrazili jsme vstříc mlze s jedním batohem, o který jsme se cestou střídali. Prakticky celou trasu nahoru jsme viděli jen na pár metrů kolem sebe, neboť mlha byla tak hustá, že jsme se nemohli moc rozdělovat, abychom se vzájemně neztratili. 

Při stoupání nahoru jsme asi tak v polovině, kdy byl vidět lehce obrys protějšího hřebenu, potkali skupinku turistů, který šli dolů. Byla to nějaká skupinka Poláků, takže jsme se pozdravili, sdělili si vzájemně národnost a cíl a pokračovali jsme dál.

polští kolegové, kteří šli proti nám

Když jsme konečně dorazili nahoru, ocenili jsme vrcholovou budku, za kterou jsme si uvařili vodu na oběd, neboť foukal vítr. Těžko říct, jestli to dřív byla útulna, ovšem uvnitř se nacházel všemožný bordel a okna už tam pěkně dlouhou dobu byla vysklená. Teplý oběd jsme tentokrát víc než ocenili, neboť nám byla fakt šílená kosa, obzvlášť když se člověk nepohyboval. 

vrchol dobyt

vrcholová budka /„útulna”

travellunche hřejí zvenku i zevnitř 😉

Po obědě jsme si museli dát ještě naši píseň proti trudomyslnosti přímo na vrcholku. Možná je to překvapující, ale vlastně každý rok jsme nenuceně měli nějakou píseň, která nás provázela, jak v těch příjemných zážitcích, ale především v těch intenzivních. A právě v těchto chvílích, někdo by řekl nepříjemných, to bylo, je a bude přesně to, co nás vždy dokáže udržet při smyslech. Proto věřím, že by určitě Jára Cimrman víc než ocenil naše odhodlání pokračovat vstříc našemu cíli s písní na rtu, ačkoliv se v našem případě nejednalo o severní pól, ale jenom o vrchol Pietrosul Rodnei (2303 m n. m.). U písní proti trudomyslnosti prakticky vždy platí přímá úměra, čím jednodušší text, tím účinnější bývá.

Naše vrcholová hymna na úplně nejlepším místě ❤

Po krátké kulturní vložce samozřejmě i pro ostatní turisty, kteří tam v tomhle víc než psím počasí vystoupali, jsme vyrazili zpátky směr k našim stanům. Cestou dolů se sice stupňovala síla větru, ale za to se nám krásně odkryla krajina od mlhy, která pohlcovala celé dopoledne nejen přilehlé kopce, ale v určitých rozestupech i nás samotný.

Celková doba trasy dolů byla minimálně dvakrát tak vyšší než nahoru, neboť jsme objevili svah, kde byl na chvíli signál, takže jsme mohli napsat domů, že ještě žijeme. A taky jsme se kochali výhledy a vůbec kopci, které jsme nevědomky v té husté mlze lezli nahoru a pak dolů. Nejhezčí pohled byl asi na naše údolí se stany a jezerem, které jsme během dne po hřebenech obešli skoro celé. Během naší celodenní túry na kopci těsně nad našimi stany někdo zatábořil, jelikož jsme cestou k jezeru míjeli stan se zaparkovaným Jeepem. Zárověň jsme zjistili, že množství Jeepů, které jsme potkávali pravidelně pár dní zpátky, nejspíš jezdilo na borůvky právě do tohoto údolí, ve kterém jsme spali. 

píšem domů sms

chvilka pohody

první větší výhledy

místní meteorologické podmínky 

K našim příbytkům jsme dorazili lehce po 3 hodině, což bylo relativně brzo, rozhodli jsme si dát otužovací výzvu. Původní plán, jít se vykoupat do jezera, jsme nakonec vzdali, neboť jak jinak bylo plné bahna, takže spíš než koupel by to bylo bahenní brození. Proto jsme si museli vystačit s potokem, který dané jezero napájel. Podle mě to byl úplně geniální nápad po celém mrazivém dni. Sice to bylo hodně nekomfortní, ale jen na chvíli a hlavně přirozenou funkcí těla, když je z venčí ochlazováno, je zvednout tělesnou teplotu. Takže jsme se tím, že jsme na pár minut vlezli do 4 stupňové vody sice na okamžik ještě víc schladili, ale když jsme se hned převlíkli a zalezli do spacáků, tak nám bylo po chvíli tepleji, než kdybychom jen zmrzlí hned zalezli do spacáku. Navíc jsme tím získali do sbírky další intenzivní zážitek. Barča se takticky ujala jen funkce dokumentování, neboť říkala, že jí byla zima, jen když nás viděla venku v plavkách.  

otužování 💪

Po intenzivní koupeli jme ocenili spacáky a všichni jsme se narvali do jednoho stanu a četli jsme a řešili detektivní příběhy. Samozřejmě jsme zahájili i bohatou večeři, neboť ve stanu hojnosti (u Klárky s Majdou to ani jinak nešlo. Po večeři Majda s Klárkou takticky došli pro vodu opět k blízkému prameni, aby jsme ráno mohli vařit čaj a kaše hned ze stanu a nemuseli jsme do té rosy.

párty ve stanu HOJNOSTI

napínavé detektivní příběhy s atmosférou

K večeru se do údolí opět nastěhovala mlha, a tak jsme mohli slyšet velmi zvučný bačovo hlas, který se nesl přes celé údolí, jak hnal stádo krav či ovcí domů. My jsme po pár písničkách taky ukončili párty u Majdy s Klárkou a já s Barčou jsme šli taky domů do tak zvaného stanu lenosti.

Po tak náročném dni jsme vytuhli velice rychle, obzvlášť, když tma v kombinaci s mlhou vytvořila v údolí totální temno. Ráno nás příjemně probudily sluneční paprsky, které prořízli předchozí několikadenní mlhu...Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 6. část - pokec s bačou a deštivé odpoledne