Občas přemýšlím, jaký to je

Občas přemýšlím nad tím,

jaký to je

nechtít oboje.

Jaký to je žít a nemít v ruce náboje.

Občas přemýšlím nad svojí projekcí světa,

že by vše bylo jednodušší,

kdyby mniši nebyl tak tišší.

Občas přemýšlím,

jaký to je ve stoje obdržet uznání

bez neustálého kázání stereotypů

ukrytých do hloupých "vtipů". 

A tak se zabývám tím,

že stále nikam nepatřím.

Jaký asi je, jít na toalety

bez těch tázajících pohledů,

bez těch odsuzujících úšklebků

bez těch rozpačitých kroků,

bez toho být v nekomfortní zóně nejen pro ně,

ale i pro sebe.

Je zvláštní jak doma všichni používají 

jednu koupelnu a je to v pořádku

a neřeší jakou máš eSPéZetku.