Vstříc poklidu

Usínající slavíčí píseň
doprovází část mé role 
s láskou na druhý břeh. 

Byl dlouho na půl cesty, 
rozpolcenost v žití, 
odešel tak plynule,
teď už minule,
že to snad ani nepostřeh. 

Naposledy mě zahřeje pocit,
že tam,
tam budou jeho oči vidět. 


Tak naviděnou nahoře
...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

ne přímo stupidní

Cyklovýlet po turistické trase

Vandr kolem Kosího potoka

Slepota, o(d)světa

Strach je odvaha jít dál