Stroj času


Kéž bych si mohla koupit lístek časem
aspoň jednou jedinkrát.

Bez rozmyslu
jen s jediným přáním,
dala bych za něj vše
i mnou pochopené klišé.

Otevřela bych mnou vyřčená slova
a vložila do nich veškerou
svou vášeň,
bolest,
kapku zoufalství,
hrdost,
sílu,
hrst neštěstí
i poslední špetku naděje
...
a netvrdila bych,
že se vůbec nic neděje.

Při návratu by se ale všechno smazalo,
to vše,
co uvnitř dozrálo.
Nejspíš bych netušila,
že se mi to vážně podařilo.

Ale kdo ví,
třeba už jsem ho jednou využila,
...
jen jsem to doteď nezjistila.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Slohovka pro Ježíška

disciplína

Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 12. část - taxi a stres na hranicích, cesta domů

Nelze předvídat vše

Změna je život

Hlad