Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 6. část - pokec s bačou a deštivé odpoledne
Termín: 22.8. - 2.9. 2021
cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei
- cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg)
účast: Majda, Barča, Klárka, Já
Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy)
27. 8. 2021
Ráno po snídani ve stanech jsme zjistili, že se nám zásoby powerbanek ztenčily, a tak jsme strategicky půlku mobilů vypnuli i přes den, abychom ušetřili nějaký to procento. Před ochodem z místa, kde jsme stanovali, si ještě Majda s Klárkou stihli zacvičit Pozdrav Slunci.
možná ten Pozdrav slunci přeci jen trochu zabral...
Nový den nás na vrcholku nad jezerem přivítal fajnovými výhledy a i přes velice dobrou viditelnost se nějak záhadně stalo, že jsme netrefili odbočku, a tak jsme si pro zábavu dali nějaké to stoupání navíc, neboť jsme se museli vracet kus cesty zpátky.
ten rozcestník byl prostě zavádějící 😂
Ve slunném dopoledni přišly ale i nebezpečnější přechody, těch několik skalních ostrohů na hřebenech, kudy vedla trasa, jsme zvládli ještě celkem v pohodě a to hlavně díky počasí, který nám tou dobou ještě přálo.
náhon na všechny čtyři a vzhůru
Barči oblíbené skalní ostrohy
Když se obloha opět zatáhla a začalo lehce mrholit, potkali jsme akorát cestou další útulnu (Refugiul "La Cărți"), do které jsme se schovali. Využili jsme situaci a uvařili jsme si pod střechou oběd. Jídlem jsme se trochu zahřáli a vyčkávali jsme až přestane pršet. Dočkali jsme se ale pouze toho, že se na nás do dveří přišel podívat pes. Strategicky jsme zavřeli dveře chatky, aby nechodil dovnitř, protože vypadal, že přišel sám. Nicméně po 10 minutách dorazilo ještě pár psů a celé stádo ovcí s bačou. Bača pak přišel do chatky a ptal se nás, jestli nemáme zapalovač, kterej jsme samozřejmě neměli. Ovšem po tom, co se bača vrátil ven ke svému stádu, Klárku napadlo, že bychom mohli obětovat jedny sirky. Klárka ještě vytáhla cigarety, který jsme měli s sebou přesně pro takovéto případy a přidali jsme k tomu jedny sirky, které jsme měli navíc. Venku jsme bačovi předali cigarety se sirkami a rukama nohama se Majda s Klárkou snažili zjistit, kolik má s sebou psů. Načež bača hvízdnul, aby svolal všechny svoje psy. Pohladit si je nám nedovolil a říkal, že nesmíme být mezi stádem a psi, že jinak by nás mohli kousnout. Ten jeden kterej ležel asi o 20 metrů dál a nehodlal se obtěžovat pohnout na bačovo rázný pokyn, byl prý už starý, takže většinou jen zpovzdálí pozoroval nahánění svých mladších kolegů.
útulna (Refugiul "La Cărți")
rumunský bača
Po společné konverzaci bača pokračoval se svým stádem dál, ale ten starý KAINE (pes v rumunštině) u nás stále ležel. Skoro až po čtvrt hodině, co zmizelo stádo i s bačou z dohledu se rozvážně zvednul a vyrazil za ostatními.
Déšť stále neustával, a tak jsme zvažovali možnost, jestli zůstat nebo jít dál i v dešti. Zatímco Já se v tom největším lijáku vydala někam do borůvčí s deštníkem na záchod. Ano s deštníkem, Barča byla totiž připravená na vše. No byla to docela výzva s deštníkem, ale jak se říká, konec dobrý všechno dobré. Po mém návratu zpátky do útulny, déšť místo toho aby slábl, naopak ještě sílil, rozhodli jsme se proto rozbalit karimatky a spacáky. Takže jsem vytáhla kytaru a Klárka šla automaticky vařit kafe.
ještě to bylo na kraťasy, hudba prej hřeje nebo co 🙈
Klárka samozřejmě měla i čas na umění, a tak tam svůj výtvor nechala na památku na zdi
Po chvíli ale dorazili další psi a s nimi jeden náctiletej kluk. Nejdřív přišel dovnitř a opakoval pořád slovo PUGA. Což jsme absolutně neměli šajn, co má znamenat. Zklamaně si šel ven zakouřit, ale pak se do chatky vrátil, aby se trochu ohřál. Klárka s Majdou mu nabídli kafe a sušený maso, který neodmítl. Výměnou za to jsme se dozvěděli, jak se vyslovují rumunsky číslovky do 10 a že se jmenuje Dani a je mu 15 let ( samozřejmě nám to ukázal na prstech, protože číslovky jsme měli napsaný jen do 10 😅 ). Po Klárky „Blanšírovaných mandlích” což velice ráda vyslovovala a ještě radši je nabízela druhým (zatímco Majda už na to byla alergická😂), se Klárka rozhodla vyměnit si s Danim cigaretu. Jenže po tom, co vyšli ven, Klárka zjistila, že on má doutníky, a tak zatímco Dani cigaretu od Klárky velice rychle dokouřil, Klárce se doutník zmenšoval velice pomalu, nemluvě o tom, že Klárka úplně běžně nekouří, zatímco Dani byl v 15 letech zkušenější než my všichni dohromady.
Když se vrátili zpátky dovnitř Dani znova říkal slovo PUGA, ale až když ukázal na naše pověšené pláštěnky a pytlíky do bot, tak Barče došlo, že chce asi igelitku na své kuřivo, aby ho neměl mokrý. Vytáhli jsme nějakou igelitku, kterou jsme mohli postrádat a on si ji s úsměvem vzal. Po asi hodině strávené s námi v útulně pochopil, že cedit ten den nejspíš už nepřestane, a tak odešel se svými psy ještě před setměním.
mlha, déšť a zima, ale v útulně bylo v noci útulně ;)
Pak jsme si udělali k večeři brokolicovou polévku se sýrem na zahřátí a zakuklili jsme se do spacáků, protože bez pohybu byla fakt dost zima. Po večeři jsem si dopsala deník a jídlo jsme si pověsili ke stropu na trám, pro jistotu, neboť v zápisníku v chatce jsme se dozvěděli, že tam mají trvalé bydliště myši. Po pár velice rychlých detektivních příbězích jsme zhasli, ale místo ticha se po minutách chatkou rozléhalo šustění pytlíků do bot, který si Barča nechala pod stolem na zemi. Takže jsme jen doufali, že si naši myší spolubydlící vystačí s pytlíky a nepolezou za námi nahoru do patra, kde jsme spali.
Druhý den jsme vstávali v 6 ráno, abychom nahnali nějaký kilometry kvůli předchozímu prozevlenýmu odpoledni v chatce... Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 7. část - slunečný den v horách
Komentáře
Okomentovat