(roz)vážně rezignuji

A mně
už je vlastně všechno jedno
...

To co hledám,
stejně nikdy nenajdu,
pokud si to nejdřív nenajde mě.

To co chci,
stejně nikdy nedostanu,
pokud nezaprodám svojí osobu.
Neboť neexistuje právo,
jak co zaslouženě získat.

A včera jsem slyšela,
že život je celý o vztazích
...

Pravda,
ale jen málo lidí má skutečný vztah,
neboť kde není skutečné já,
funguje jen egoistická porada.

Takže mě laskavě přestaň budit ego,
ať už si vzpomenu, co vážně chci snít.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Cyklovýlet po turistické trase

Obrázek
Tentokrát jsme vyrazily na kolech, a jelikož jsme turisti, jak se patří, tak jsme to střihly přes turistickou trasu :D Okruh byl jasný přes Potštejn přes altánek dolů k Žinkovskému zámku dále přes hráz rybníka a hlavním lákadlem celé cesty byla Osobovská skála, kde jsme si udělaly oběd na ohni. Na mapě nám to připadalo docela v pohodě, ovšem na kola některé turistické trasy vážně nejsou. Rozhodně to ale stálo za to, protože zážitek nemusí být pozitivní, ale za to pořádně intenzivní...  zde mapa celé trasy   A jak jsme se nakonec s celou trasou popraly, můžete shlédnout ve videu níže ;) 
Celý článek »

Vandr kolem Kosího potoka

Obrázek
termín: 4.5. - 5.5. 2019 cesta: Ošelín - Konstantinovy lázně            cca 29km účast: Emil, Linda, Ája, Klárka, Kačka, Majda, Já Jako tradičně jsme vyjížděli vlakem z Nepomuka (Já, Majda, Kačka), ještě než jsem si sedla, stihla jsem málem Majdu zabít krosnou a roztřískat si i guitalele. Na trase Nepomuk - Plzeň totiž začali jezdit nové vlakové soupravy (RegioPanter), kde je sice fajn víceméně bezbarierový přístup, ale totálně malé úložné prostory na zavazadla a menší sedačky. Jelikož jsme s sebou měli ještě pejsky, tak jsme si sedli tam, kde bylo nejvíce místa, to znamená u záchodu. Jenže tam zavazadlový prostor takřka není. Nad mojí sedačkou byly vidět klasicky dvě tyče, a tak jsem tam zvedla tu šíleně těžkou krosnu a prostě jí tam položila, jako by to byl nástavec na zavazadla. Ovšem mezi těmi dvěma tyčemi NEBYLO průhledné plexisklo, jak jsem se naivně domnívala. Ve skutečnosti tam nebylo vůbec nic než díra, a tak ta krosna s přivázaným guitalelem propadla až na sedačku, k
Celý článek »

Slepota, o(d)světa

Obrázek
Nečekaná blízkost, navzdory kilometrům, nebo spíš slabost? Provolané tisíce a nekonečné měsíce, výpis hovorů nebo spíš nekonečného rozhovoru. Unavené oči, ale srdce v hlasu  a mobil namísto kompasu společně v boji proti času. Neodcházíme, jen se nevidíme, tak nemůžeme odejít, když jsme nepřišli, ale stejně jsme se našli. Podívej, až kam jsme zašli. Jak to bylo dříve, když teď už jen sníme každý jiný virtuální sen o dokonalosti osoby na druhé straně, a přitom to začalo tak nevině v jedné vteřině. Víme o sobě víc než naše reálné okolí,  jenže přes písmenka to tak nebolí. Je to správně? Počkej teď vážně, zdá se mi to právě nebo zapomínáme něžně na realitu v duši skrytu? Mělo se to stát a nejde to dál hrát,  když drát nahradila wifina, klid, není to kravina, jen nás pohltila sociální bublina. Snad se někdy setkáme osobně  a podobně se střetneme,  až si tváří v tvář vše řekneme.
Celý článek »

Strach je odvaha jít dál

Když se něčeho bojím nebo jsem z něčeho ve stresu, vždy si vybavím tuto chytrou větu, která mě pomůže posunout se dál... „Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“ Elbert Hubbard
Celý článek »

Slohovka pro Ježíška

 prosinec 2017  sloh na téma: Dopis Ježíškovi  Spousta lidí si píše Ježíškovi o hromadu pitomejch věcí, aby se mohli chlubit ve škole spolužákům. Neříkám, že jsem si nenapsala o mnoho zbytečných věcí, když jsem byla malá, ale rozhodně to nebyla tuna oblečení a nejdražší a nejmodernější technologické věcičky. Nevím přesně proč, ale možná by se to dalo vysvětlit tím, že co je pro mě jednoduché, tak to mě často nudí. A co si budeme říkat, právě nové technologie mají za úkol pomáhat a zjednodušovat všední život lidí. Takže když už jsem dostala nějakou takovou věcičku, tak jsem ji rozebrala, abych pochopila, jak to celé funguje. Jenže já prostě nemám v oblibě věci, co pracují jen podle návodu a nemůžu u nich zapojit moji fantazii. Každopádně vraťme se zpátky k hlavní podstatě této slohové práce. Co jsem si přála letos v mých 21 letech od Ježíška? Už si nevzpomenu, kdy jsem zjistila, že dárky nosí rodiče, ale asi mi to řekl někdo z kamarádů ve škole jako každému druhému. Let
Celý článek »

Nepiš, říkají

Nepiš, říkají. Nepiš, vždyť tím hřešíš. Nepiš, vždyť nejsi Ježíš, nejsi ani mistrem. Tak už prosím od té činnosti vystřel. Nepiš, říkají. Proboha už nepiš, to nevidíš, co tím činíš? Nepiš, říkají  avšak já potají sedím v pokoji. A píšu o tom, co říkají.
Celý článek »

Dej si milost

Obrázek
Procházím veškerá data, veškeré bolesti,  starosti, blbosti ať už je konečně po dešti. V tichu nitra se ukrývá podstata, vzteku, breku i pokleku na dno Dostat se tam, nejde snadno, cestou slyším hlasy. Kdo jsem? Já? Né ty asi. Jenže pak vnímám, jak do vytracena zní zářící ozvěna. Tichoučké My se vrací rychlostí České pošty a zůstává jen jediná otázka: Proč ty?  Protože ty jsi já a to jsme my. Problémy. Ty jsi jediný problém, nemůžeš se vyřešit, ale pouze pochopit.
Celý článek »