Na každém řádku svírám myšlenku na tebe jako každodenní nádech v hrudi se srdcem, co stále prudí. Nenechá mě povolit to sevření důvěry, blízkosti a jemné temnoty. Hledíš do mě jako do knihy, ale můj příběh je ne dopsán . A ty pihy na konci řádků jsou jen otevřeným koncem před červencem mého života. A před tím než se rozloučím, vtisknu ještě hloubku pár slovům. "Jen to, co je ztracené, může být nalezeno." "Vím, že mě spálíš , když budeš chtít." Nad tvým zvednutým obočím utnu písmo a rozloučím se. Tak a je to vyloženo a jako prázdný papír uzavřu s prázdnotou smír .
Nádech ranní kávy objímá včerejší nezdary. Chystá veškerá průkazná fakta jako sebejistě napjatá plachta. Chladný vánek tříští všechna příští chybná rozhodnutí. Praktický balíček s motivací na shledanou dá ti jako záruku návratu. Dnes není dnem převratu dění, tak se zítra vrať a stav se znovu na ni .
Ten pocit, kdy ti dojde, že to je ta věc, kterou jsi vždy chtěl dělat. Ten pocit, kdy cítíš, že tohle je věc, kterou jsi vlastně dávno věděl. Ten pocit, kdy si uvědomíš, že jsi byl jen slepý, protože ti někdo řekl, že to nezvládneš.
Jsi můj spoluhráč i protihráč. Jsi moje koalice i opozice. Jsi můj přítel i nepřítel. Jsi moje snění i jmění. Jsi první i poslední. Jsi částí mého já to se tak prý má.
Při rozhodování je důležité zvážit i druhou možnost. Nezáleží na tom jestli něco uděláme nebo ne, ale musíme nést následky za obojí i když se na tom nebudeme účastnit. „ Nejsme zodpovědní jen za to, co děláme, nýbrž i za to, co neděláme." Molliére
Wow. Šikovná! ♥
OdpovědětVymazatDíky, těší mě, že se líbí 😊😘🙏
Vymazat