Tak vzhůru

Chlad se vznáší nad duší,
ta doutná jen v záchvěvu naděje.
Tak křesám dalším křemenem,
protože vyhovět mu nepřísluší.
Úspěch netuší, že na řadě je.
Neboj, všichni si jednou vzpomenem.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

jednou přestanu jenom přežívat

Šumava

Úsměv na rtech

Myslíš si, že mě znáš?

Když vzduch voní