Přátelské (prase)činy

Víš jak to je, dělám co mohu,
zbytek musím nechat okolí.
Dělám, co mi lidi dovolí,
třeba tě shodím do záhonu. 

I když zapomenu zaplatit daně,
stejně si dovolíš promluvit na mě.

Babiš už by mi stavěl šibenici,
ale ty si nehraješ jak všichni na opici.

Když tě tisíckrát naštvu protivnými vtípky,
Řekneš, kámo hele....
teda vlastně pokračuješ ve formě bitky.

Nakonec mě vezmeš na milost,
přestože tě uvnitř svírá zlost.

Víš jak to je, dělám co mohu,
zbytek musím nechat okolí.
Dělám, co mi lidi dovolí,
třeba tě shodím do záhonu. 

Přestože nepiju pivo,
dostaneš mě do hospody, ty jo. 

S láskou na mě počkáš,
teda jen když jsi v hospodě, 
to poznám tak , 

když v telefonu slyším "v pohodě". 

Když mě porazíš ve sportu,
naočkuju si víc jogurtů,
protože rivalita není žádná banalita. 

Na závěr se stejně usměju,
i když tomu vždycky vzdoruju. 

Víš jak to je, dělám co mohu,
zbytek musím nechat okolí.
Dělám, co mi lidi dovolí,
třeba tě shodím do záhonu.