Jako upír



Každé setmění mě promění
v to,
co vážně jsem. 


Hlava si oddechne a srdce poposkočí.
Vzduch mi vlévá energii do žil
a já mám pocit, že mě někdo opil.
Všechno je živější a barevnější
s myšlenkou, že nejsem zdejší. 

Jsem odnikud, pokud se zeptáte.
Cítím sladkost dřeva a vy si žádáte přednost.
Jen pohled se otře o vaší postavu, která zapadá do davu. 


Ticho se plazí z lesa a odnáší mě do hlubin.
Ta královská symfonie mě vábí jak bludičky do slepé uličky.
Klid a temnota je všude kolem nadosah
a já začínám řádit jako temný vrah.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

ne přímo stupidní

Cyklovýlet po turistické trase

Vandr kolem Kosího potoka

Slepota, o(d)světa

Strach je odvaha jít dál