Vandr zahalený v pylu

termín: 28.4. - 29.4. 2018
cesta: Sušice - Kašperské Hory 
            (a zpět) cca 46 km
účast: Emil, Linda, Klárka, Já

Jelikož letos přišlo očividně rovnou léto, tak jsem se rozhodli vyrazit na další dvoudenní kratičký, ale za to intenzivní vandr. Počasí bylo až moc dokonalé a to 24-25°C přes den a přes noc krásných 11-12°C.

V sobotu ráno jsem nastoupila v Nepomuku s Lindou v 7:51 do vlaku směr Horažďovice předměstí, kde na nás čekala Klárka s trochu vystrašeným Emilem.Ve stanici Horažďovice předměstí jsme vystoupili a čekali hodinu na další vlak, který jel do Sušice. Přes různé manévry při vystupování a nastupování našich hafíků, jsme se celkem v pohodě dostali do našeho výchozího bodu. Na Sušickém nádraží jsme byli v 9:35, a tak jsme při krásném slunném dopoledne nahodili krosny na záda a vyrazili vstříc lesům a kopcům.

Z centra jsme se dostali celkem rychle a při přechodu na louku a do lesa jsem vypustili naše nevyběhané mazlíčky. Jelikož jsme cestou kecali a kecali asi 3x se nám stalo, že jsme samozřejmě zapomněli sledovat turistikou značku, po které jsme šli ... každopádně jsme se vždycky nějak našli (díky mapy.cz :D ).

První zastávku jsme udělali u rozhledny na Sedle nedaleko Albrechtic. Dřevěná stavba krásně zapadá do okolí krajiny lesů a na rozhled jsme si rozhodně nemohli stěžovat. Daleký výhled na krajinu byl trochu doslova ožlucen pylovým oparem, ale viditelnost byla stále parádní. Ze Sedla je také krásně vidět pár kilometrů vzdálený hrad Kašperk, kam následovaly naše kroky.

hrad Kašperk

Na Kašperku jsme si vyšlápli jště kousek výše na vedlejší Pustý hrádek, který je spíš zachovaný už jen jako vyhlídka. Skalnatý terén s kombinací celkem prudkého stoupání byl trošku otravný už i pro naše čtyřnohé kamarády. Každopádně následná cca hodina odpočinku nahoře s dokonalým výhledem stála za to. Dokonce nám i jeden zcestovalý cca 4 letý rytíř napojil naše pejsky. ;)

únava na všech frontách

Pak jsme pokračovali dál dolů do města Kašperské Hory. Šli jsme a šli a cesta tak nějak nenásilně ubíhala. V Kašperských Horách jsme se rozhodli pro jistotu zkontrolovat nedělní spoj do Nezdic (autobus), který tam samozřejmě, jak jsme zjistili následně, o víkendu nejezdí. Takže jsme pozměnili plán tak, abychom skončili zase v Kašperských Horách, protože odtud jel v neděli jediný autobus zpátky do Sušice. Samozřejmě v sobotu i v neděli byl místní Coop zavřený, takže vidina dokoupení si jakýchkoliv tekutin či potravin byla fuč. Naštěstí cestou na Naučnou stezku cestou zlatokopů jsme potkali místní kostel u kterého byla nějaká kaplička a pramínek pitné vody.

místní kostelík u stezky

Stezka vede podél potoka, takže jsme si na prvním místě, které bylo dobře přístupné, sundali boty a zrelaxovali naše chodidla v příjemně studené vodě. Cestou jsme potkali několik uzavřených štol, do kterých jsme také nahlédly s čelovkou.

Kolem půl sedmé jsme už koukali po nějakém zastrčeném místečku, kde bychom mohli všichni čtyři složit hlavu. Nakonec po asi 20 minutovém vybírání jsme našli úplně DOKONALÉ místo k přespání. Byla to nějaká stará pastva nebo spíš pařezinový lesík. Takže jsem zde mohli parádně postavit plachtu, rozdělat oheň pod mezičkou, kde nebyla tráva, ale jen hlína. Zkrátka do 20 ti metrů jsme našli všechno, co si trampové můžou jenom přát. Suché dřevo, kameny na ohniště, stromy na plachtu, a krásný výhled na západ slunce, prostě dokonalost sama.

Po postavení plachty a připravení ohniště jsme začali víc přemýšlet nad tou dokonalostí místa, a tak jsme se trochu obávali, aby sem ještě ten večer nepřeháněli nějaký dobytek. Po rozdělání ohně a mnou osobně zkontrolované přístupové cestě jsme tuto možnost zavrhli. Najedli jsme se, a pak si užívali západu slunce za doprovodu kytary a našeho zpěvu.

hlavně pořádně naladit

Druhý den ráno jsme se probudili celkem brzo, jelikož se k ránu trochu ochladilo a psi kontrolovali štěkotem každou procházející srnku na vedlejší pastvě. Vstali jsme ohřáli polévku z večera, kterou jsme nesnědli a sbalili si věci.

Když jsme ráno vycházeli bylo cca 8 hodin a slunce se teprve dostávalo nad obzor okolních lesů. Pokračovali jsme tedy dále po Naučné stezce Strážců hranice, která na tu předchozí navazovala. Celkem loudavým tempem jsme dorazili ke Mlýnu, kde byla možnost dočerpání pitné vody. Zde jsme také sešli z naučné stezky, abychom se vrátili zpátky do města.

Cestou jsme si dali ještě dopolední siestu na louce, vytuhli jsme tam asi na 45 minut, což nám vůbec nevadilo, protože jsme šli ten den jen nějakých 15 km. Po dalších pár kilometrech jsme našli stůl s lavičkama, kde jsme si udělali oběd a snědli své zásoby.

Při východu z lesa směrem ke Kašperským horám se nám otevřel luxusní výhled na hrad Kašperk, a protože nám autobus z města jel až za 2 hodiny, udělali jsme zde další zastávku. Pár metrů vedle byla dokonce i lavička. Tohle místo bylo tak skvělé, že nešlo neodolat a do 10 ti minut jsme vytáhli kytaru a snažili jsme se opět o zpěv. Dali jsme nějaké písničky, které jsme nehráli večer před tím, takže něco od Kryštofů, Chinasek, Kluse, JELENŮ, Nohavici a nakonec teda došlo i na moje napsaný věci.

Když jsme přišli zpátky do města chtěli jsme si dát točenou zmrzlinu, ale chlápek ve stánku nám oznámil, že došla. Takže naše záchrana byla místní večerka. Dvakrát jsme obešli náměstí než jsme našli zastávku, a potom už jsme se jen modlili, aby ten autobus přijel, protože ve vylepených jízdních řádech se nikdo nevyzná (kdoví třeba byli z roku 2000 něco).

Po půlhodinové cestě jsme dorazili autobusem zpátky do Sušice a kolem Otavy šli směr nádraží, protože jsme měli hodinku čas. Vlakem jsme jeli, stejně jako cestou sem, s přestupem ve stanici Horažďovice předměstí.

Myslím, že parádní vandr jak má být, sluníčko celý den, utahaný psi, "vyzpívaný" hlasivky, všechno od pylu a hlavně fajn nálada celou cestu.

všichni utahaný ale šťastný ;) 

Přibližná trasa (km neodpovídají) : mapka navštívených míst