Slepota, o(d)světa

Nečekaná blízkost,

navzdory kilometrům,

nebo spíš slabost?

Provolané tisíce a nekonečné měsíce,
výpis hovorů nebo spíš nekonečného rozhovoru.

Unavené oči, ale srdce v hlasu 

a mobil namísto kompasu společně v boji proti času.

Neodcházíme, jen se nevidíme,
tak nemůžeme odejít, když jsme nepřišli,

ale stejně jsme se našli.

Podívej, až kam jsme zašli.

Jak to bylo dříve, když teď už jen sníme

každý jiný virtuální sen o dokonalosti osoby na druhé straně,

a přitom to začalo tak nevině v jedné vteřině.

Víme o sobě víc než naše reálné okolí,

 jenže přes písmenka to tak nebolí.

Je to správně?
Počkej teď vážně,

zdá se mi to právě
nebo zapomínáme něžně na realitu v duši skrytu?

Mělo se to stát a nejde to dál hrát, 

když drát nahradila wifina,
klid,
není to kravina,

jen nás pohltila sociální bublina.

Snad se někdy setkáme osobně 

a podobně se střetneme, 

až si tváří v tvář vše řekneme.