Na poušti srdcí

Jsem na konci pouště.

Jestli nemůžeš,

tak mně neodpouštěj.


Protože se stejně vypařím

nad posledním zrnkem písku.


Zůstane jen ta křehkost

a rozypu se stejně jako ty ostatní,

kteří tvoří pouště.


Tak mě zapři pro své dobro.

Zahoď tuhle pouštní šířku.


Jsem na konci pouště

a jestli chceš,

uchop koště

a zameť.


.. . .  . .. . . . . 

.. .  .   . . . . 

.. ...  . . .. ... 

........ ... .. ... ..

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

jednou přestanu jenom přežívat

Šumava

Úsměv na rtech

Myslíš si, že mě znáš?

Když vzduch voní