Pusto prázdno, mlha se plíží od řeky a já si říkám, jestli tvé přízraky, nejsou ve skutečnosti mé. A jestli ty vůbec existuješ a je pravda, že mě chceš? nebo trháš ten řetěz bez meškání v davu dlaní, které kradou všechny barvy duhy? Nechci tě... Nechci tě vlastnit, ale dovolím ti mě ranit. Blízkost je sebemrskačství na rozdíl od dětství, kdy jsme věřili, že to nejlepší byly dlouhé večery. A tak při dlouhých společných večerech doufám, že mě probereš slovy: Vidím tě. Skutečně? Vnímám tvoji přítomnost. No tak nebojuj, aspoň jednu noc. Vydechni a odpočiň si pod mrakem.
Komentáře
Okomentovat