Jednou nahoře, jednou dole, to je život přátelé. ;)
Přízrak
Sedím sedím pod stromem,
Vidím duchy za domem.
Těžko soudit neživé,
když noci jsou tu mrazivé.
Nikdy nejí, nemluví,
a přesto je vždy pomluví.
Nic nedělají.
Jen tak chodí a zpívají.
Nikdo je neslyší.
A stejně ústa otvírají.
Znám jednu skvělou holku do nepohody, která jezdila na koních závody. Zdobí ji dobré srdce, které nemá ani lvice. Vždy ochotná a obětavá, s prací bývá rychle hotová. Stojí si za svým slovem, ikdyby měla projít peklem.
Na rozlehlé pláni, skončilo to, co se už dál nepohání. Nejhorší nejsou kopce nebo sjezdy z nich, ale ty nekonečně dlouhé roviny, které se nedají zvládnout ani z poloviny. Tam nezáleží na žárovce ale na vozech jídelních.
Dech se mi zrychluje, můj tlak stoupá. Bušení srdce to je jako provokace hloupá. Cítit to napětí, než skočím do pole. Nikdo nemá ponětí, že jedním krokem je tréma dole.
Termín: 22.8. - 2.9. 2021 cesta: Dealu Stefanitei --> Magura Ilvei - cca 89,3 km, 9 dní terén (1 den silnice), krosny (cca 28kg) účast: Majda, Barča, Klárka, Já Pěší trasa v pohoří Rodna (Munții Rodnei): Výprava do Rumunska o hodinu vpřed - trasa (bude brzy) 22. 8. 2021 Jelikož vlak do Budapešti nám měl odjíždět 23.8.2021 ráno v 7:22 z Prahy, rozhodli jsme se den před tím přespat právě v Praze, abychom nemuseli vstávat ve 4 hodiny ráno. Díky Majdy a Klárky studiu v Praze jsme tak měli možnost přespat u Majdy na bytě. Navíc se nám nepodařilo sehnat si rumunskou měnu, a tak jsme spoléhali, že to taky nějak vyřešíme ten den před oficiálním odjezdem v Praze. Brzo ráno mě vzbudil zvonek, u dveří, ale nikdo tam nestál, a tak mi došlo, že se žene docela velká bouřka. Občas se nám doma totiž stává, že pár minut před bouřkou se mění ve vzduchu elektrický napětí, tak nám to spouští zvonek. Dokonce se tohle ráno stalo, že nám 2x vypadla díky bouřce ...
Když jdeme spravedlnosti naproti, nikdy nepřijde. Uvidíme ji až tehdy, když se začínáme otáčet zády, protože jde o jiný úhel pohledu, a proto „spravedlivě” spadneme na dno. „Velký člověk je povznesen nad urážku, nespravedlnost, bolest i posměch, a byl by vlastně nezranitelný, kdyby netrpěl soucitem.” Jean de La Bruyere
Každý umělecký obrat je pravdivou lží. Cítíš jak mží? To jsou slzy, který zní v našich představách, když jsme zaslepeni realitou. Realitou, která jen neexistuje v téhle dimenzi. Realitou, která není souzena tomuto já. Je to lití octa do ohně, když cítíme náhodně končící příběhy, které se nikdy nestali. Žádné záblesky něhy, ani zbořené předsudky. Vidíš ty přátelské sousedky? Ne? Tak to jsme už zpátky. Žádný zkratky, neexistují. Ve zbroji nebo bez ní jednou ta sonáta dozní. A tehdy všichni vězni budou svobodní. Tam za pomezním drátem dechu...
Komentáře
Okomentovat