jsou chvíle, kdy to nedávám

Někdy mi to srdce chybí tak moc,
že prahnu žízní utopen v láhvi okurek.

Nechci aby mě ostatní litovali,
nechci, aby na mě zírali.

A nejhorší na tom vlastně je,
že nechci nic.

Ani ten prach od popelnic
Ani ten líc věci,
když se bolest vrací o půlnoci.



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Cesta do Černé Hory 6. část - cesta k moři

Dělám, co prý nemám

Cesta do Černé Hory 5. část - dny v horách

Průvod přátel

Kdo ví...

Studenti