jsou chvíle, kdy to nedávám
Někdy mi to srdce chybí tak moc,
že prahnu žízní utopen v láhvi okurek.
Nechci aby mě ostatní litovali,
nechci, aby na mě zírali.
A nejhorší na tom vlastně je,
že nechci nic.
Ani ten prach od popelnic
Ani ten líc věci,
když se bolest vrací o půlnoci.
Komentáře
Okomentovat