třeba pořád nejsem zralým jablkem

Prokletý čas uprostřed našich

slibných myšlenek.

Proč do toho nikdy neinvestujeme stejně?

Proč se srážíme s realitou,

že i jen doufat je troufalé,

ba co víc dokonce až nesmyslné.

Naše sváry nás bohužel nepojí,

jak tomu v materiálním světě bývá.

Noc je sice pomíjivá,

ale rána jsou pak navždy jiná.

Bylas kapkou vína,

jenže já víno nepiju,

a tak jsem ji uklidila.