třeba pořád nejsem zralým jablkem

Prokletý čas uprostřed našich
slibných myšlenek.

Proč do toho nikdy neinvestujeme stejně?
Proč se srážíme s realitou,
že i jen doufat je troufalé,
ba co víc dokonce až nesmyslné.

Naše sváry nás bohužel nepojí,
jak tomu v materiálním světě bývá.
Noc je sice pomíjivá,
ale rána jsou pak navždy jiná.

Bylas kapkou vína,
jenže já víno nepiju,
a tak jsem ji uklidila.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

peřina je štítem srdce

Věř si!

Předminulá vítězství nás vrací do dětství

momenty, když jsi to ty

Prosím kráčej dál