třeba pořád nejsem zralým jablkem

Prokletý čas uprostřed našich
slibných myšlenek.

Proč do toho nikdy neinvestujeme stejně?
Proč se srážíme s realitou,
že i jen doufat je troufalé,
ba co víc dokonce až nesmyslné.

Naše sváry nás bohužel nepojí,
jak tomu v materiálním světě bývá.
Noc je sice pomíjivá,
ale rána jsou pak navždy jiná.

Bylas kapkou vína,
jenže já víno nepiju,
a tak jsem ji uklidila.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Italský vandr 1. část

Pouze já jsem svůj největší a jediný nepřítel

Dělám, co prý nemám

Výprava do Rumunska o hodinu vpřed 12. část - taxi a stres na hranicích, cesta domů

Život v seriálech