třeba pořád nejsem zralým jablkem
Prokletý čas uprostřed našich
slibných myšlenek.
Proč do toho nikdy neinvestujeme stejně?
Proč se srážíme s realitou,
že i jen doufat je troufalé,
ba co víc dokonce až nesmyslné.
Naše sváry nás bohužel nepojí,
jak tomu v materiálním světě bývá.
Noc je sice pomíjivá,
ale rána jsou pak navždy jiná.
Bylas kapkou vína,
jenže já víno nepiju,
a tak jsem ji uklidila.
Komentáře
Okomentovat