Vandr na hranicích Slovenska 6. část - mezinárodní bouřka na hřebeni

Termín:  10.8. - 20.8. 2020

cesta: Nová Sedlica--> Kalinov, půlden v Košicích 
 - kulturní zakončení Medzilaborce - Muzeum Andy Warlholla
 - cca 89,1 km, 8 dní terén, krosny (cca 28kg)
účast: Majda, Barča, Klárka, Já

Pěší trasa v pohoří Poloniny: Vandr na hranicích Slovenska - trasa (bude brzy)

Celkový souhrn: Vandr na hranicích Slovenska - Poloninské toulky [SONG]

Předchozí část: Vandr na hranicích Slovenska 5. část - Tour de rozhledny

15. 8. 2020

Ráno nás vzbudily první prostupující paprsky Slunce skrz mlhu, která se usazovala v Ruském Sedle kolem rozhledny. Po stylovém spacákovém selfíčku jsme se rozhodly vstát a nasnídat se. Jelikož bylo fakt krásný ráno a otevíral se před námi sympatický výhled do krajiny, čapla jsme guitalele a daly jsme si pár ranních songů při dosušování ponožek (já ještě pytlíků do bot) a bot samotných. 

Majdy ranní selfíčko, když všichni ještě spí

krásné ráno pro vtípky jako stvořené

hrášková do hrnečku s jemnou esencí sušících se bot

Před odchodem z rozhledny jsme si se sympatickou Polkou vyměnily eura za nějaké zloté, jelikož jsme věděly že nějaký ten den budeme spát na polské straně. Pak jsme se ještě chtěly společně vyfotit, a tak jsme požádaly ty kluky, co na rozhledně spali vedle nás. Myslím, že je o to požádala ta Polka anglicky načež oni odpověděli něco jako: „ Jo jasně, tak se někam postavte a my vás cvaknem.”  V tu chvíli nám došlo, že jsou to opravdu Češi a zatímco my ( Já, Barča a Klárka) jsme si přehrávaly celý včerejší večer, v hlavě. Majda se jen usmívala a po jejich odchodu jen dodala: „Já jsem vám to říkala”. 😂 

polská měna 

(nakonec jsme ji ani nepotřebovaly protože v Balnici brali i eura)

2. zleva sympatická polka, která spala na rozhledně v hamace

Těsně před odchodem z rozhledny nás ještě zastavil jeden pár ze Slovenska se psem a ptal se odkud jsme přišly a tak. Zjistily jsme, že jdou část naší trasy v opačném směru, a tak jsme si vzájemně vyměnili pár rad. Nechápaly jsme proč, ale doporučovali nám jít těsně před Balnicí ( železniční zastávka na polské straně, kam jsme měly namířeno) radši po kolejích než po červené turistické trase, že obzvlášť když prší, tak to tam bývá docela neschůdné (tuhle radu získali od majitele obchůdku v Balnici). Nicméně taky říkali, že tam museli prolézat nějakým houštím, aby se na tu trať vůbec dostali, protože netrefili pěšinku, která tam vedla. Po rozloučení tomu krásně nasadila korunku Klárka, když řekla, že teda „Těm Polákům” vůbec nerozuměla. Načež jsme ji opověděly, že to je naprosto v pohodě, protože to byli Slováci. 😁😅

Po doplnění vody v nocovišti jsme vyrážely z rozhledny klasicky lehce po 10 hodině. Naše cesta vedla dlouhým stoupáním přesně po hranicích Polska se Slovenskem. Při stoupání jsme se pěkně zapotily a na vrcholku Stryb jsme si daly pauzu na oběd, tentokrát zvítězily naše oblíbené těstoviny Carbonara.

stoupáníčko na hranice

konečně nahoře

Po obědě se začínal zvedat vítr, a proto jsme na sebe pro jistotu nahodily pláštěnky. Z obou stran se začalo zatahovat a i hřmít, bylo nám jasné, že se bouřce nevyhneme a doufaly jsme, že cesta povede dál po hřebenech lesem. Mezitím tuto celou scenérii Klárka komentovala slovy: „ To je hustý, vypadá to úplně jak hádka mezi slovenským chlapcem a polskou dívkou.” Majda jen dodala, že je to sice hezký přirovnání, ale nemusely bychom být zrovna uprostřed jejich nevyřešených problémů...

obědová zastávka

ještě za sucha připravený na bouřku

jakoby docela určitě bude chcát  🙈😅

Když jsme míjely skupinku jednodenních turistů, začínalo pršet. Jelikož opět po chvíli začalo cedit jako kdyby někdo protrhl hráz rybníka, nedělaly jsme prakticky žádný pauzy a pokračovaly dál. Cesta se proměnila více méně v potok a každý náš krok doprovázelo čvachtání našich nasáklých bot. Po nějakých 14 km, kdy jsme rychlost udržovaly na poměrně vysokém tempu, abychom se zahřívaly, jsme konečně došly k poslední fázi cesty před Balnicí. V tu chvíli jsme zjistily, že jsme měly poslechnout ten Slovenský pár, s kterým jsme se ráno bavily a jít po kolejích, neboť se před námi otevřela dokonalá blátivá cesta jako na cyklocross nebo v tomhle případě spíš motocross.

to je v pohodě malej potůček se ještě dá 

takhle to začalo, lávka byla trošku unavená

takhle pokračovalo, a pak už se nedalo ani fotit, 

jelikož se občas i někdo v tom bahně pěkně vymáznul

ovšem nejít touhle „špatnou” cestou nepotkaly bychom ani tohohle fešáka

šťastná Klárka, že už je civilizace a pivo jen co by kamenem dohodil

Do Balncice jsme přišily akorát když dorazil vlak, rychle jsme podle množství lidí pochopily, že je to turistická atrakce, a tak jsme si nechaly na nějaké svezení vláčkem zajít chuť. U nádraží byl Sklep (obchod), kde jsme zabraly posezení na terásce. Už při prvním pohledu na budovu Barča prorokovala, že tam zůstaneme rovnou i na večeři, což jsme braly nejdřív jako vtip. 

turistická atrakce na místní úzkokolejce

moje nohy vypadaly vlastně ještě dobře

Mokrý a zablácený jsme skoupily snad zbylou polovinu obchodu, co nestačily vykoupit turisti, ovšem tolik potřený chleba (který nám už skoro došel) jsme nesehnaly. Proto jsme si cca ve 4 hodiny na terásce daly místní polévku na zahřátí a napsaly jsme pohledy domů, jelikož zde měli i poštovní schránku. Po polívce následovaly brambůrky, čokoláda a nakonec i pivo, které nám majitel přinesl, až když jsme tam zůstaly samy, jelikož se v Polsku nesmí pít na veřejnosti (což nám taky poradil ten slovenský pár z rána, že když vydržíme bude i pivo).

domácí zelňačka s houbama a moje lečo ( díky za výměnu)

pivson dokázal zvednout náladu i mně a to normálně nepiju

Po pár partičkách Lam ( Lamy jsou karetní hra, co jsme měly s sebou) jsme si tam daly i večeři ( domácí vařené pirohy s tvarohem naslano) a když majitel pochopil, že vlastně vůbec ničím nepohrdneme, nabídl nám pár posledních míst k přespání nahoře nad obchodem, kde provozoval ubytování pro turisty. Po druhém Majdy a Klárky pivu (Zubr) jsme nabídku přijaly.

pirohy, 

teplý jídlo je teplý jídlo 👌

Ubytovaly jsme se tedy až v podkroví a vzaly jsme za vděk teplou sprchou. Před spaním jsme ještě spočítaly, kolik máme jídla a jaký příděly případně budeme nuceni udělat, když druhý den neseženeme chleba. No jo chybami se člověk učí, loni nám došla voda v Itálii (Italský vandr 6. část - dny v horách) a letos jsme strádaly s chlebem. Stály jsme proto o teplou snídani v obchůdku, ovšem ta byla na padesát procent nejistá/jistá, jelikož záleželo, jestli jim ráno dovezou zásobu chleba a taky kolik toho sní výprava rakušáků, která byla ubytovaná pod námi.

stylové podkroví a hlavně teplá sprcha

velké přepočítávání jídla, protože nás čekaly ještě 4 dny mimo civilizaci

Po náročném dni jsme nakonec s přáním teplé snídaně usnuly, tentokráte v čistých postelích. A ráno na nás opravdu čekalo příjemné překvapení... Vandr na hranicích Slovenska 7. část - přespání v přístřešku