Vandr na hranicích Slovenska 5. část - Tour de rozhledny

Termín:  10.8. - 20.8. 2020

cesta: Nová Sedlica--> Kalinov, půlden v Košicích 
 - kulturní zakončení Medzilaborce - Muzeum Andy Warlholla
 - cca 89,1 km, 8 dní terén, krosny (cca 28kg)
účast: Majda, Barča, Klárka, Já

Pěší trasa v pohoří Poloniny: Vandr na hranicích Slovenska - trasa (bude brzy)

Celkový souhrn: Vandr na hranicích Slovenska - Poloninské toulky [SONG]

Předchozí část: Vandr na hranicích Slovenska 4. část - setkání s Poláky a Méďou

14. 8. 2020

Ráno jsme vstávaly v 5:30 abychom viděly východ Slunce. Klárka večer totiž rozhodla, že vstaneme hezky při kuropění. Takže jsme si rozšířily slovník o slovo „KUROPĚNÍ” ( úsvit, rozbřesk). Majda předem hlásila, že tak brzo vstávat bude jen, když si pak ještě aspoň na hodinku lehne. Takže realita byla taková, že jsme vstaly, nějaký super východ to nebyl, Majda zalezla zpátky do stanu a my šly trhat borůvky na snídani.

sběrači v plní práci

borůvky jsou prostě top

Po královské snídani (ovesná kaše s borůvkami a samozřejmě luxusní pravej borůvkovej čaj) a lehce ironické konverzaci, že si z holek  prej dělám srandu, že tam byl méďa, nakonec pochopili, že mluvím naprosto vážně. :D Při snídani se taky ukázalo, že ty myši nebyly pod stanem, jak jsem si v noci myslela, ale v mé krosně. Očividně jsem si minimálně jednu nesla už nějakej ten den na zádech, jelikož si ten gurmán v mém batohu načal máslové sušenky poslední záchrany, který prostě člověk nerozbalí bez nože. Proto jsem vysypala celou krosnu, abych zjistila, jestli je černý nájemník ještě doma. Nikoho jsem nenašla, nicméně jsme myšku aspoň dodatečně tématicky pojmenovaly Poly, jelikož jsme přecházely Poloniny.

Po sbalení veškerých věcí jsme vyrazily snad v nejlepší čas za celý tenhle vandr, krosny jsme nahodily na záda lehce po 9 hodině. Nejen, že jsem odcházela lehce rozlazená (fakt dost na*raná) z toho, že jsem si omylem smazala zápisky v mobilu za všechny předchozí dny, ale za pár metrů jsme zase krosny sundavaly ze zad, jelikož Majda potřebovala zdravotní zastávku, jelikož ji bylo už nějak blbě od rána. 

Zevlovaly jsme na kraji nějakou tu hodinu a půl, zatímco jsme Majdě vnutili prášek na žaludek a vitamíny rozpuštěné ve vodě. Samozřejmě jsem vytáhla guitalele a hodili jsme si nějakou tu písničku, jak by řekl Cimrman „proti trudomyslnosti” a Klárka vytáhla svůj legendární skicák na kreslení.

Když se Majdě udělalo líp, rozhodly jsme se znovu vyrazit na cestu asi v půl jedenáctý ( takže klasickej ranní čas, kdy jsme letos obvykle vycházely ). Při procházení přes horské louky se jako každý den vyčasilo, ovšem taky jako každý den se po obědě zatáhlo a začalo pršet. No tentokrát by se nedalo mluvit o dešti jako spíš o průtrži mračen... 

zpátky na trase

na oběd už připraveny pláštěnky 

Pršelo dokonce tak vydatně, že se nám z cesty pod nohama stal takovej potůček (píšu potůček, protože jsme neměli ani páru, jak suprová cesta nás čekala další den). Přestože jsme šly většinu času co pršelo v lese, vůbec nám to nepomohlo, promokly nám pláštěnky i částečně oblečení pod nimi. Mapa nám přála, a tak jsme vzaly za vděk přístřeškem ve formě rozhledny. Sice bylo dosti zvláštní, že cesta k rozhledně vedla z kopce, ale když jsme konečně spatřily střechu nad hlavou bylo nám to úplně jedno. 

asi urozenej „slimejš” s modrou krví

posledních pár minut před průtrží

krásná stěna která šla přímo na nás...

Vylezly jsme na pár metrů vysokou rozhlednu po dřevěných schodech a shodily jsme dolů mokrá ponča. Nepřišly jsme na rozhlednu první, ale ani poslední, jelikož útočiště v tak vydatném dešti hledal každý. Po chvíli mě Klárka s Barčou vyhecovala, ať vytáhnu guitalele, ať se trochu zabavíme. Jelikož jsem věděla, že na rozhledně nejsme samy, ptala jsem se ještě Majdy, jestli to zvládne. Protože Majda s tím má trošku problém, jelikož ji přijde, že tím většinou rušíme okolí.... 

Nicméně než jsem stihla dostat nějakou odpověď od Majdy, Barča to vyřešila za mě. Stoupla si ke schodům rozhledny a na celou rozhlednu zakřičela: „ Nebude vám nikomu vadit, když tu zahrajeme pár písniček?! Nikdo nic? Super, tak začni hrát!” :D Takže jsem hrábla do strun a už jsme zahřívaly aspoň naše duše zpěvem, když už né těla.

soutok „potůčků” pod rozhlednou

rozhledna v Ruském Sedle

mokrý ale šťastný za střechu nad hlavou

Po pár písničkách se nás jeden Slovák se dvěma Slovenkami, kteří stáli naproti nám, zeptal jestli nejsme náhodou nějaká skupina, že hrajeme fakt dobře a jestli si jednu písničku může nahrát na video. S pobaveným výrazem jsme vysvětlily, že žádná skupina nejsme, že to je jenom zábava na vandru a jestli mu to udělá radost, tak ať si nás klidně nahraje a dělaly jsme si srandu, že jedem TOUR DE ROZHLEDNY a spustily jsme naší nejoblíbenější písničku tohohle vandru JdeVoZem od Kluse.

koncertujem

ofiko plakát TOUR DE ROZHLEDNY 😁

Časem Slováci odešli a vystřídalo se kolem nás pár lidí. Když déšť trochu ustával, přestaly jsme hrát a Majda s Klárkou vyrazily na průzkum a pro vodu do pár set metrů vzdáleného nocoviště. Po zvážení situace s počasím a stavem našich promočených věcí, jsme se rozhodly přespat na rozhledně, jelikož budka k přespání byla v nocovišti už plná, jak se dalo předpokládat. Takže tenhle den jsme ušly jen 8 km a kempovaly jsme asi od 3hodin.

Udělaly jsme si proto na rozhledně večeři a čaj. Čekaly jsme než se sešeří, abychom si mohly rozbalit spacáky. Během čekání se k nám připojila ještě jedna Polka, která si vedle nás natáhla hamaku, že tam s námi přespí. Konverzace probíhala tentokrát v angličtině navzdory tomu, že by si člověk řekl, že když bude každý mluvit svým jazykem bude to jednodušší, ovšem opak byl pravdou. Majda vyzvídala praktické věci ohledně cesty, mapy a měny, zatímco Klárka s Barčou zajišťovaly tu přátelskou konverzaci, jak dlouho cestujem a odkud jsme... 

věčeřové selfie

a Klárky umělecká chvilka

Když už byla skoro tma dorazili na rozhlednu ještě dva kluci, že tam s námi taky přespí. Zatímco si vařili vedle nás večeři, Klárka se chopila role vypravěče, neboť Barča chtěla pohádku na dobrou noc. A tak vzikla legendární neopakovatelná pohádka samozřejmě založená na našich postavách. No jakoby zatímco se tam Majda mohla propadnout hanbou, jelikož jako jediná věděla, že nám ty dva kluci rozumí, Já s Barčou a Klárkou jsme se tam řezaly smíchy a místo uspání jsme si tam jely jinou párty. Už si nevzpomenu, jak se nám to povedlo, ale nakonec jsme usnuly nejspíš po tom, co nás Majda, jakožto nejzodpovědnější člen naší výpravy, utla. 

Ráno se ale ukázalo to, co Majda celý večer věděla, že nám ty kluci rozumí fakt všechno... Vandr na hranicích Slovenska 6. část - mezinárodní bouřka na hřebeni